1 Když Ježíš dokončil tyto příkazy svým dvanácti učedníkům, šel odtud učit a kázat v tamějších městech.

2 Jan uslyšel ve vězení o činech Kristových; poslal k němu vzkaz po svých služebnících:

3 "Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?"

4 Ježíš jim odpověděl: "Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte:

5 Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

6 A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."

7 Když Janovi učedníci odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?

8 Nebo co jste vyšli shlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo nosí drahé šaty, jsou v domech královských.

9 Nebo proč jste vyšli? Vidět proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.

10 To je ten, o němž je psáno: 'Hle, já posílám posla před svou tváří, aby ti připravil cestu.'

11 Amen, pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nevystoupil nikdo větší, než Jan Křtitel; avšak i ten nejmenší v království nebeském je větší nežli on.

12 Ode dnů Jana Křtitele až podnes království nebeské trpí násilí a násilníci po něm sahají.

13 Neboť všichni proroci i Zákon prorokovali až po Jana.

14 A chcete-li to přijmout, on je Eliáš, který má přijít.

15 Kdo má uši, slyš.

16 Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy:

17 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.'

18 Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: 'Je posedlý.'

19 Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: 'Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!' Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky."

20 Tehdy počal kárat města, ve kterých se stalo nejvíc jeho mocných skutků, že nečinila pokání:

21 "Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu dály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli oblékli žíněný šat, sypali se popelem a činili pokání.

22 Ale pravím vám: Týru a Sidónu bude lehčeji v den soudu, nežli vám.

23 A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš! Neboť kdyby se byly v Sodomě odehrály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes.

24 Ale pravím vám: zemi Sodomské bude lehčeji v den soudu, nežli tobě."

25 V ten čas řekl Ježíš: "Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým.

26 Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.

27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.

28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."