1 Kdykoli Efrajim promluvil, nastalo zděšení, byl vznešený v Izraeli, ale provinil se Baalem a propadl smrti.

2 A přesto hřeší dál, odlévají si modly, modlářské stvůry ze stříbra podle svých nápadů. Všechno je to jen výrobek řemeslníků. O těch modlách říkají: "Ti, kdo obětují, ať líbají býčky."

3 Proto budou jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí, jako plevy, jež vichr odvane z humna, jako kouř z dymníku.

4 Ale já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už z egyptské země. Nepoznal jsi Boha kromě mne; mimo mne jiného zachránce není.

5 Já jsem tě poznal na poušti, ve vyprahlé zemi.

6 Měli pastvy do sytosti. Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo, zapomněli na mě.

7 Budu na ně jako mladý lev, budu číhat u cesty jak levhart,

8 střetnu se s nimi jako medvědice zbavená mláďat. Hruď až k srdci jim roztrhám, sežeru je tam jako lvice; polní zvěř je rozsápe.

9 Je to tvá zkáza, Izraeli, že jsi proti mně, proti své pomoci.

10 Kdepak je tvůj král? Ať tě zachrání ve všech tvých městech. Kde jsou tvoji soudcové, o něž jsi žádal: "Dej mi krále a velmože"?

11 Dávám ti krále rozhněván a beru ti jej v prchlivosti.

12 Efrajimovy nepravosti jsou svázány, jeho hříchy uschovány.

13 Dolehnou na něho bolesti rodičky. Je to syn nemoudrý; nechtěl opustit včas lůno rodičky.

14 Mám je vyplatit ze spárů podsvětí, vykoupit ze smrti? Kde je, smrti, tvá morová rána? Podsvětí, kde je tvůj smrtící žár? Lítost však bude mým očím skryta.

15 I když Efrajim mezi bratry ponese ovoce, přižene se východní vítr, vítr Hospodinův; už se zdvihá z pouště. Jeho zdroj zklame, jeho pramen vyschne, vypleněn bude poklad veškerých vzácností.