1 Slyšte slovo Hospodinovo, synové izraelští! Hospodin vede při s obyvateli země, protože není věrnost ani milosrdenství ani poznání Boha v zemi.
2 Kletby a přetvářka, vraždy a krádeže a cizoložství se rozmohly, krveprolití stíhá prolitou krev.
3 Proto země truchlí, chřadnou všichni její obyvatelé, polní zvěř a nebeské ptactvo; hynou i mořské ryby.
4 Nikdo se nepři, nechtěj druhého kárat! Tvůj lid, kněže, jako by chtěl vést při,
5 ale upadneš za dne, a za noci upadne s tebou prorok; zahladím i tvou matku.
6 Můj lid zajde, protože odmítá poznání. Ty jsi zavrhl poznání a já zavrhnu tebe; nebudeš mým knězem. Zapoměls na zákon svého Boha; i já zapomenu na tvé syny.
7 Čím je jich víc, tím více proti mně hřeší; já jejich váženost zlehčím.
8 Krmí se obětmi mého lidu za hřích, přiklánějí se k jeho nepravostem.
9 Proto dojde jak na lid, tak na kněze. Ztrestám ho za jeho cesty, za jeho skutky mu odplatím.
10 Budou jíst, a nenasytí se, budou smilnit, a nerozmohou se, protože opustili Hospodina
11 a hleděli si smilstva, vínem a moštem omamují srdce.
12 Můj lid se doptává svého dřeva, jeho hůlka mu předpovídá; tak jej zavádí duch smilstva. Smilstvím se odvrací od svého Boha.
13 Obětují na vrcholcích hor, na pahorcích pálí kadidlo, pod dubem a topolem a kdejakým posvátným stromem, protože jejich stín je příjemný. Proto vaše dcery smilní, vaše snachy cizoloží.
14 Ale nepotrestám za smilstvo jen vaše dcery, za cizoložství vaše snachy. Vždyť sami kněží se spolčují s nevěstkami, s kněžkami obětují! Je to lid nerozumný, padne.
15 Jestli smilníš ty, Izraeli, ať se neproviňuje Juda. Nevcházejte do Gilgálu, neputujte do Bét-ávenu, nepřísahejte: "Jakože živ je Hospodin!"
16 Izrael je umíněný jako umíněná kráva. Má je teď Hospodin pást volně jako beránka?
17 Spolčencem modlářských stvůr se stal Efrajim, nech ho být.
18 Propadl modlářským pitkám, smilní a smilní, jsou posedlí hanebnou láskou, ta je jim štítem.
19 Bude jim úzko, vítr je zachvátí svými perutěmi, za svoje oběti se budou stydět.