1 Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.
2 Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.
3 Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.
4 Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.
5 Spravedlivý nenávidí jakýkoli klam, kdežto svévolník vzbuzuje nelibost a hnus.
6 Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka.
7 Leckdo se vydává za bohatého, ačkoli nic nemá, někdo se vydává za chudého, a má velké jmění.
8 Bohatstvím se člověk může vyplatit, kdežto chudý vyhrožování neslýchá.
9 Světlo spravedlivých radostně září, kdežto svévolníkům svítilna hasne.
10 Ze zpupnosti vzniká jen hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.
11 Jmění snadno nabyté se zmenšuje, kdežto kdo shromažďuje vlastní prací, tomu přibývá.
12 Dlouhým čekáním zemdlívá srdce, kdežto splněná touha je stromem života.
13 Kdo pohrdá slovem, přivádí se do záhuby, kdežto kdo se bojí přikázání, dochází odplaty.
14 Učení moudrého je zdrojem života, pomůže uniknout léčkám smrti.
15 Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě.
16 Kdo je chytrý, počíná si podle poznání, kdežto hlupák roztrušuje pošetilost.
17 Svévolný posel propadne zkáze, kdežto věrný vyslanec přináší zdraví.
18 Chudoba a hanba stihnou toho, kdo se vyhýbá trestu, kdežto kdo dbá na domluvu, bude vážený.
19 Když se naplní touha, je sladko v duši, kdežto hlupákům se hnusí odvrátit se od zlého.
20 Kdo chodívá s moudrými, stane se moudrým, kdežto tomu, kdo se přátelí s hlupáky, se povede zle.
21 Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro.
22 Dobrý zanechá dědictví vnukům, kdežto jmění hříšníka bývá uchováno pro spravedlivého.
23 Úhor dává chudým mnoho pokrmu, ale bývá ničen bezprávím.
24 Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.
25 Spravedlivý se nají dosyta, kdežto břicho svévolníků trpí nedostatkem.