1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k mé rozumnosti,

2 dbej na obezřetné rady, poznání ať zachovávají tvé rty.

3 Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej,

4 nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč.

5 Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.

6 Nevysleduješ stezku života, její stopy se motají, nevíš kam.

7 Proto, synové, poslyšte mě, neodvracejte se od výroků mých úst.

8 Ať jde tvá cesta daleko od ní, nepřibližuj se ke dveřím jejího domu,

9 ať nevydáš svou důstojnost jiným, ukrutníkovi svá léta,

10 ať se tvou silou nesytí cizáci a ovocem tvého trápení dům cizí.

11 Nakonec budeš skučet, až celé tvé tělo zchátrá.

12 Řekneš: "Jak jsem mohl nenávidět napomínání? Jak mohlo mé srdce znevažovat domlouvání?

13 Svoje vychovatele jsem neposlouchal, nenaslouchal jsem svým učitelům.

14 Málem bych byl propadl nejhoršímu uprostřed shromáždění a pospolitosti."

15 Pij vodu z vlastní nádrže, tu, jež vyvěrá z tvé studnice.

16 Mají se tvé prameny roztékat ven do široka jako vodní toky?

17 Tobě mají patřit, tobě jedinému, a ne cizím spolu s tebou.

18 Buď požehnán tvůj zdroj, raduj se z ženy svého mládí,

19 z milované laně, z líbezné srny; její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.

20 Proč by ses kochal, můj synu, v cizačce, proč bys v náručí cizinku svíral?

21 Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy.

22 Svévolníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu.

23 Nedbal na napomenutí, proto zemře; bloudí pro svou velkou pošetilost.