1 Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši,
2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.
3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.
5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.
6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.
7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.
8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.
10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.
11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.
21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.
22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!