1 Davidův. Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach?
13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.
6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.
11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.
16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
16 Lid odpověděl: "Jsme daleci toho, opustit Hospodina a sloužit jiným bohům!
17 Naším Bohem je přece Hospodin. On nás i naše otce vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. On činil před našimi zraky ta veliká znamení, opatroval nás na celé cestě, kterou jsme šli, i mezi kdejakým lidem, skrze nějž jsme procházeli.
3 Odpověděl jsi mi v den, kdy jsem tě volal, dodal jsi mé duši sílu.
39 Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
11 Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.
11 Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil,
12 to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou.
7 Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.
6 Z toho se radujte, i když snad máte ještě nakrátko projít zármutkem rozmanitých zkoušek,
7 Tak jste nás, bratří, ve vší naší tísni a soužení potěšili svou vírou.