7 Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem,
8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
15 Vůdce se dá přemluvit trpělivostí a měkký jazyk láme kosti.
3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.
4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,
1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův.
9 Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno,
10 aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -
11 a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
36 Pravím vám, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu.
37 Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen."
21 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů.
9 spěchal do bezpečí před náporem větru, před vichřicí.
2 Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo.
28 O tvé spravedlnosti bude pak hovořit můj jazyk, každý den tě bude chválit.
12 Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás Hospodinově bázni.
13 Jak je tomu s mužem, který si oblíbil život, jenž miluje dny, v nichž by užil dobra?
18 Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.
19 Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.
2 Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
19 Pravdivé rty se zajistí navždy, kdežto jazyk zrádný na okamžik.
28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.
4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo.
4 Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce.
5 Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les!
6 I jazyk je oheň. Je to svět zla mezi našimi údy, poskvrňuje celé tělo a ničí celý náš život, sám podpalován pekelným plamenem.
30 Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
31 Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
5 I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali.
6 Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést.
7 Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."
8 I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města.
9 Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
9 Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě.
10 Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji.
11 Což pramen z téhož zřídla vydává vodu sladkou i hořkou?
12 Což může, bratří, fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Právě tak nemůže slaný pramen dávat sladkou vodu.
26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.