1 L’anziano al diletto Gaio, che io amo nella verità.

2 Diletto, io faccio voti che tu prosperi in ogni cosa e stii sano, come prospera l’anima tua.

3 Perché mi sono grandemente rallegrato quando son venuti dei fratelli che hanno reso testimonianza della tua verità, del modo nel quale tu cammini in verità.

4 Io non ho maggiore allegrezza di questa, d’udire che i miei figliuoli camminano nella verità.

5 Diletto, tu operi fedelmente in quel che fai a pro dei fratelli che sono, per di più, forestieri.

6 Essi hanno reso testimonianza del tuo amore, dinanzi alla chiesa; e farai bene a provvedere al loro viaggio in modo degno di Dio;

7 perché sono partiti per amor del nome di Cristo, senza prendere alcun che dai pagani.

8 Noi dunque dobbiamo accogliere tali uomini, per essere cooperatori con la verità.

9 Ho scritto qualcosa alla chiesa; ma Diotrefe che cerca d’avere il primato fra loro, non ci riceve.

10 Perciò, se vengo, io ricorderò le opere che fa, cianciando contro di noi con male parole; e non contento di questo, non solo non riceve egli stesso i fratelli, ma a quelli che vorrebbero riceverli impedisce di arlo, e li caccia fuori dalla chiesa.

11 Diletto, non imitare il male, ma il bene. Chi fa il bene è da Dio; chi fa il male non ha veduto Iddio.

12 A Demetrio è resa testimonianza da tutti e dalla verità stessa; e anche noi ne testimoniamo; e tu sai che la nostra testimonianza è vera.

13 Avevo molte cose da scriverti, ma non voglio scrivertele con inchiostro e penna.

14 Ma spero vederti tosto, e ci parleremo a voce. (1:15) La pace sia teco. Gli amici ti salutano. Saluta gli amici ad uno ad uno.

1 Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě.

2 Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má.

3 Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, vypravujíce, kterak ty v upřímnosti chodíš.

4 Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.

5 Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem,

6 Kteřížto svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš.

7 Neboť jsou pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů.

8 Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy.

9 Psal jsem sboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás.

10 Protož přijdu-liť tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by přijímati chtěli, nedopouští, a ze sboru je vylučuje.

11 Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha.

12 Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest.

13 Mnohoť jsem měl psáti, ale nechci psáti černidlem a pérem.

14 Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme. [ (III John 1:15) Pokoj budiž tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty dobrých přátel ze jména. ]