1 Allora Bildad di Suach rispose e disse:

2 "Quando porrete fine alle parole? Fate senno, e poi parleremo.

3 Perché siamo considerati come bruti e perché siamo agli occhi vostri degli esseri impuri?

4 O tu, che nel tuo cruccio laceri te stesso, dovrà la terra, per cagion tua, essere abbandonata e la roccia esser rimossa dal suo luogo?

5 Sì, la luce dell’empio si spegne, e la fiamma del suo fuoco non brilla.

6 La luce si oscura nella sua tenda, e la lampada che gli sta sopra si spegne.

7 I passi che facea nella sua forza si raccorciano, e i suoi propri disegni lo menano a ruina.

8 Poiché i suoi piedi lo traggon nel tranello, e va camminando sulle reti.

9 Il laccio l’afferra pel tallone, e la trappola lo ghermisce.

10 Sta nascosta in terra per lui un’insidia, e sul sentiero lo aspetta un agguato.

11 Paure lo atterriscono d’ogn’intorno, lo inseguono, gli stanno alle calcagna.

12 La sua forza vien meno dalla fame, la calamità gli sta pronta al fianco.

13 Gli divora a pezzo a pezzo la pelle, gli divora le membra il primogenito della morte.

14 Egli è strappato dalla sua tenda che credea sicura, e fatto scendere verso il re degli spaventi.

15 Nella sua tenda dimora chi non è de’ suoi, e la sua casa è cosparsa di zolfo.

16 In basso s’inaridiscono le sue radici, in alto son tagliati i suoi rami.

17 La sua memoria scompare dal paese, più non s’ode il suo nome per le campagne.

18 E’ cacciato dalla luce nelle tenebre, ed è bandito dal mondo.

19 Non lascia tra il suo popolo né figli, né nipoti, nessun superstite dov’egli soggiornava.

20 Quei d’occidente son stupiti della sua sorte, e quei d’oriente ne son presi d’orrore.

21 Certo son tali le dimore dei perversi e tale è il luogo di chi non conosce Iddio".

1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

5 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

6 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

10 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

11 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

13 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

15 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

16 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

17 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

18 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

19 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

20 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

21 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.