1 Chiama pure! C’è forse chi ti risponda? E a qual dei santi vorrai tu rivolgerti?

2 No, il cruccio non uccide che l’insensato e l’irritazione non fa morir che lo stolto.

3 Io ho veduto l’insensato prender radice, ma ben tosto ho dovuto maledirne la dimora.

4 I suoi figli van privi di soccorso, sono oppressi alla porta, e non c’è chi li difenda.

5 L’affamato gli divora la raccolta, gliela rapisce perfino di tra le spine; e l’assetato gli trangugia i beni.

6 Ché la sventura non spunta dalla terra né il dolore germina dal suolo;

7 ma l’uomo nasce per soffrire, come la favilla per volare in alto.

8 Io però vorrei cercar di Dio, e a Dio vorrei esporre la mia causa:

9 a lui, che fa cose grandi, imperscrutabili, maraviglie senza numero;

10 che spande la pioggia sopra la terra e manda le acque sui campi;

11 che innalza quelli ch’erano abbassati e pone in salvo gli afflitti in luogo elevato;

12 che sventa i disegni degli astuti sicché le loro mani non giungono ad eseguirli;

13 che prende gli abili nella loro astuzia, sì che il consiglio degli scaltri va in rovina.

14 Di giorno essi incorron nelle tenebre, in pien mezzodì brancolan come di notte;

15 ma Iddio salva il meschino dalla spada della lor bocca, e il povero di man del potente.

16 E così pel misero v’è speranza, mentre l’iniquità ha la bocca chiusa.

17 Beato l’uomo che Dio castiga! E tu non isdegnar la correzione dell’Onnipotente;

18 giacché egli fa la piaga, poi la fascia; egli ferisce, ma le sue mani guariscono.

19 In sei distrette egli sarà il tuo liberatore e in sette il male non ti toccherà.

20 In tempo di carestia ti scamperà dalla morte, in tempo di guerra dai colpi della spada.

21 Sarai sottratto al flagello della lingua, non temerai quando verrà il disastro.

22 In mezzo al disastro e alla fame riderai, non paventerai le belve della terra;

23 perché avrai per alleate le pietre del suolo, e gli animali de’ campi saran teco in pace.

24 Saprai sicura la tua tenda; e, visitando i tuoi pascoli, vedrai che non ti manca nulla.

25 Saprai che la tua progenie moltiplica, che i tuoi rampolli crescono come l’erba de’ campi.

26 Scenderai maturo nella tomba, come la bica di mannelle che si ripone a suo tempo.

27 Ecco quel che abbiam trovato, riflettendo. Così è. Tu ascolta, e fanne tuo pro".

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.