1 Allora Bildad di Suach rispose e disse:

2 "Fino a quando terrai tu questi discorsi e saran le parole della tua bocca come un vento impetuoso?

3 Iddio perverte egli il giudizio? L’Onnipotente perverte egli la giustizia?

4 Se i tuoi figliuoli han peccato contro lui, egli li ha dati in balìa del loro misfatto;

5 ma tu, se ricorri a Dio e implori grazia dall’Onnipotente,

6 se proprio sei puro e integro, certo egli sorgerà in tuo favore, e restaurerà la dimora della tua giustizia.

7 Così sarà stato piccolo il tuo principio, ma la tua fine sarà grande oltre modo.

8 Interroga le passate generazioni, rifletti sull’esperienza de’ padri;

9 giacché noi siam d’ieri e non sappiamo nulla; i nostri giorni sulla terra non son che un’ombra;

10 ma quelli certo t’insegneranno, ti parleranno, e dal loro cuore trarranno discorsi.

11 Può il papiro crescere ove non c’è limo? Il giunco viene egli su senz’acqua?

12 Mentre son verdi ancora, e senza che li si tagli, prima di tutte l’erbe, seccano.

13 Tale la sorte di tutti quei che dimenticano Dio, e la speranza dell’empio perirà.

14 La sua baldanza è troncata, la sua fiducia e come una tela di ragno.

15 Egli s’appoggia alla sua casa, ma essa non regge; vi s’aggrappa, ma quella non sta salda.

16 Egli verdeggia al sole, e i suoi rami si protendono sul suo giardino;

17 le sue radici s’intrecciano sul mucchio delle macerie, penetra fra le pietre della casa.

18 Ma divelto che sia dal suo luogo, questo lo rinnega e gli dice: "Non ti ho mai veduto!"

19 Ecco il gaudio che gli procura la sua condotta! E dalla polvere altri dopo lui germoglieranno.

20 No, Iddio non rigetta l’uomo integro, ne porge aiuto a quelli che fanno il male.

21 Egli renderà ancora il sorriso alla tua bocca, e sulle tue labbra metterà canti d’esultanza.

22 Quelli che t’odiano saran coperti di vergogna, e la tenda degli empi sparirà".

1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:

2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?

3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?

4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.

5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,

6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.

7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.

8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.

9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)

10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?

11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?

12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.

13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.

14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.

15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.

16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.

17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.

18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:

19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.

20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:

21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,

22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.