1 Proverbi di Salomone. Un figliuol savio rallegra suo padre, ma un figliuolo stolto è il cordoglio di sua madre.

2 I tesori d’empietà non giovano, ma la giustizia libera dalla morte.

3 L’Eterno non permette che il giusto soffra la fame, ma respinge insoddisfatta l’avidità degli empi.

4 Chi lavora con mano pigra impoverisce, ma la mano dei diligenti fa arricchire.

5 Chi raccoglie nella estate è un figliuolo prudente, ma chi dorme durante la raccolta è un figliuolo che fa vergogna.

6 Benedizioni vengono sul capo dei giusti, ma la violenza cuopre la bocca degli empi.

7 La memoria del giusto e in benedizione, ma il nome degli empi marcisce.

8 Il savio di cuore accetta i precetti, ma lo stolto di labbra va in precipizio.

9 Chi cammina nella integrità cammina sicuro, ma chi va per vie tortuose sarà scoperto.

10 Chi ammicca con l’occhio cagiona dolore, e lo stolto di labbra va in precipizio.

11 La bocca del giusto è una fonte di vita, ma la bocca degli empi nasconde violenza.

12 L’odio provoca liti, ma l’amore cuopre ogni fallo.

13 Sulle labbra dell’uomo intelligente si trova la sapienza, ma il bastone è per il dosso di chi è privo di senno.

14 I savi tengono in serbo la scienza, ma la bocca dello stolto e una rovina imminente.

15 I beni del ricco sono la sua città forte; la rovina de’ poveri è la loro povertà.

16 Il lavoro del giusto serve alla vita, le entrate dell’empio servono al peccato.

17 Chi tien conto della correzione, segue il cammino della vita; ma chi non fa caso della riprensione si smarrisce.

18 Chi dissimula l’odio ha labbra bugiarde, e chi spande la calunnia è uno stolto.

19 Nella moltitudine delle parole non manca la colpa, ma chi frena le sue labbra è prudente.

20 La lingua del giusto è argento eletto; il cuore degli empi val poco.

21 Le labbra del giusto pascono molti, ma gli stolti muoiono per mancanza di senno.

22 Quel che fa ricchi è la benedizione dell’Eterno e il tormento che uno si dà non le aggiunge nulla.

23 Commettere un delitto, per lo stolto, è come uno spasso; tale è la sapienza per l’uomo accorto.

24 All’empio succede quello che teme, ma ai giusti è concesso quel che desiderano.

25 Come procella che passa, l’empio non è più, ma il giusto ha un fondamento eterno.

26 Come l’aceto ai denti e il fumo agli occhi, così è il pigro per chi lo manda.

27 Il timor dell’Eterno accresce i giorni ma gli anni degli empi saranno accorciati.

28 L’aspettazione dei giusti è letizia, ma la speranza degli empi perirà.

29 La via dell’Eterno è una fortezza per l’uomo integro, ma una rovina per gli operatori d’iniquità.

30 Il giusto non sarà mai smosso, ma gli empi non abiteranno la terra.

31 La bocca del giusto sgorga sapienza, ma la lingua perversa sarà soppressa.

32 Le labbra del giusto conoscono ciò che è grato, ma la bocca degli empi e piena di perversità.

1 Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.

2 Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.

3 Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.

4 K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.

5 Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.

6 Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

7 Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.

8 Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.

9 Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.

10 Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.

11 Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.

12 Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.

13 Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.

14 Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.

15 Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.

16 Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.

17 Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.

18 Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.

19 Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

20 Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.

21 Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.

22 Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.

23 Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.

24 Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.

25 Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.

26 Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.

27 Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.

28 Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.

29 Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.

30 Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.

31 Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.

32 Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.