1 Il figliuol savio ascolta l’istruzione di suo padre, ma il beffardo non ascolta rimproveri.

2 Per il frutto delle sue labbra uno gode del bene, ma il desiderio dei perfidi è la violenza.

3 Chi custodisce la sua bocca preserva la propria vita; chi apre troppo le labbra va incontro alla rovina.

4 L’anima del pigro desidera, e non ha nulla, ma l’anima dei diligenti sarà soddisfatta appieno.

5 Il giusto odia la menzogna, ma l’empio getta sugli altri vituperio ed onta.

6 La giustizia protegge l’uomo che cammina nella integrità, ma l’empietà atterra il peccatore.

7 C’è chi fa il ricco e non ha nulla; c’è chi fa il povero e ha di gran beni.

8 La ricchezza d’un uomo serve come riscatto della sua vita, ma il povero non ode mai minacce.

9 La luce dei giusti è gaia, ma la lampada degli empi si spegne.

10 Dall’orgoglio non vien che contesa, ma la sapienza è con chi dà retta ai consigli.

11 La ricchezza male acquistata va scemando, ma chi accumula a poco a poco l’aumenta.

12 La speranza differita fa languire il cuore, ma il desiderio adempiuto è un albero di vita.

13 Chi sprezza la parola si costituisce, di fronte ad essa, debitore, ma chi rispetta il comandamento sarà ricompensato.

14 L’insegnamento del savio è una fonte di vita per schivare le insidie della morte.

15 Buon senno procura favore, ma il procedere dei perfidi è duro.

16 Ogni uomo accorto agisce con conoscenza, ma l’insensato fa sfoggio di follia.

17 Il messo malvagio cade in sciagure, ma l’ambasciatore fedele reca guarigione.

18 Miseria e vergogna a chi rigetta la correzione, ma chi dà retta alla riprensione è onorato.

19 Il desiderio adempiuto è dolce all’anima, ma agl’insensati fa orrore l’evitare il male.

20 Chi va coi savi diventa savio, ma il compagno degl’insensati diventa cattivo.

21 Il male perseguita i peccatori ma il giusto è ricompensato col bene.

22 L’uomo buono lascia una eredità ai figli de’ suoi figli, ma la ricchezza del peccatore è riserbata al giusto.

23 Il campo lavorato dal povero dà cibo in abbondanza, ma v’è chi perisce per mancanza di equità.

24 Chi risparmia la verga odia il suo figliuolo, ma chi l’ama, lo corregge per tempo.

25 Il giusto ha di che mangiare a sazietà, ma il ventre degli empi manca di cibo.

1 Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.

2 Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

3 Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.

4 Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.

5 Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.

6 Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.

7 Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

8 Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.

9 Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.

10 Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.

11 Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.

12 Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.

13 Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.

14 Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.

15 Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.

16 Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.

17 Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.

18 Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.

19 Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.

20 Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.

21 Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.

22 Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

23 Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.

24 Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.

25 Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.