1 La risposta dolce calma il furore, ma la parola dura eccita l’ira.

2 La lingua dei savi è ricca di scienza, ma la bocca degli stolti sgorga follia.

3 Gli occhi dell’Eterno sono in ogni luogo, osservando i cattivi ed i buoni.

4 La lingua che calma, è un albero di vita, ma la lingua perversa strazia lo spirito.

5 L’insensato disdegna l’istruzione di suo padre, ma chi tien conto della riprensione diviene accorto.

6 Nella casa del giusto v’è grande abbondanza, ma nell’entrate dell’empio c’è turbolenza.

7 Le labbra dei savi spargono scienza, ma non così il cuore degli stolti.

8 Il sacrifizio degli empi è in abominio all’Eterno, ma la preghiera degli uomini retti gli è grata.

9 La via dell’empio è in abominio all’Eterno, ma egli ama chi segue la giustizia.

10 Una dura correzione aspetta chi lascia la diritta via; chi odia la riprensione morrà.

11 Il soggiorno de’ morti e l’abisso stanno dinanzi all’Eterno; quanto più i cuori de’ figliuoli degli uomini!

12 Il beffardo non ama che altri lo riprenda; egli non va dai savi.

13 Il cuore allegro rende ilare il volto, ma quando il cuore è triste, lo spirito è abbattuto.

14 Il cuor dell’uomo intelligente cerca la scienza, ma la bocca degli stolti si pasce di follia.

15 Tutt’i giorni dell’afflitto sono cattivi, ma il cuor contento è un convito perenne.

16 Meglio poco col timor dell’Eterno, che gran tesoro con turbolenza.

17 Meglio un piatto d’erbe, dov’è l’amore, che un bove ingrassato, dov’è l’odio.

18 L’uomo iracondo fa nascere contese, ma chi è lento all’ira acqueta le liti.

19 La via del pigro è come una siepe di spine, ma il sentiero degli uomini retti è piano.

20 Il figliuol savio rallegra il padre, ma l’uomo stolto disprezza sua madre.

21 La follia è una gioia per chi è privo di senno, ma l’uomo prudente cammina retto per la sua via.

22 I disegni falliscono, dove mancano i consigli; ma riescono, dove son molti i consiglieri.

23 Uno prova allegrezza quando risponde bene; e com’è buona una parola detta a tempo!

24 Per l’uomo sagace la via della vita mena in alto e gli fa evitare il soggiorno de’ morti, in basso.

25 L’Eterno spianta la casa dei superbi, ma rende stabili i confini della vedova.

26 I pensieri malvagi sono in abominio all’Eterno, ma le parole benevole son pure agli occhi suoi.

27 Chi è avido di lucro conturba la sua casa, ma chi odia i regali vivrà.

28 Il cuor del giusto medita la sua risposta, ma la bocca degli empi sgorga cose malvage.

29 L’Eterno è lungi dagli empi, ma ascolta la preghiera dei giusti.

30 Uno sguardo lucente rallegra il cuore; una buona notizia impingua l’ossa.

31 L’orecchio attento alla riprensione che mena a vita, dimorerà fra i savi.

32 Chi rigetta l’istruzione disprezza l’anima sua, ma chi dà retta alla riprensione acquista senno.

33 Il timor dell’Eterno è scuola di sapienza; e l’umiltà precede la gloria.

1 Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.

2 Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

3 Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.

4 Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.

5 Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.

6 V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.

7 Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.

8 Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.

9 Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.

10 Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

11 Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?

12 Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.

13 Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

14 Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.

15 Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.

16 Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.

17 Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.

18 Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.

19 Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.

20 Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.

21 Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.

22 Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.

23 Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

24 Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.

25 Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.

26 Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.

27 Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.

28 Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.

29 Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.

30 To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.

31 Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.

32 Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.

33 Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.