1 Meglio un povero che cammina nella sua integrità, di colui ch’è perverso di labbra ed anche stolto.

2 L’ardore stesso, senza conoscenza, non è cosa buona: e chi cammina in fretta sbaglia strada.

3 La stoltezza dell’uomo ne perverte la via, ma il cuor di lui s’irrita contro l’Eterno.

4 Le ricchezze procurano gran numero d’amici, ma il povero è abbandonato anche dal suo compagno.

5 Il falso testimonio non rimarrà impunito, e chi spaccia menzogne non avrà scampo.

6 Molti corteggiano l’uomo generoso, e tutti sono amici dell’uomo munificente.

7 Tutti i fratelli del povero l’odiano, quanto più gli amici suoi s’allontaneranno da lui! Ei li sollecita con parole, ma già sono scomparsi.

8 Chi acquista senno ama l’anima sua; e chi serba con cura la prudenza troverà del bene.

9 Il falso testimonio non rimarrà impunito, e chi spaccia menzogne perirà.

10 Vivere in delizie non s’addice allo stolto; quanto meno s’addice allo schiavo dominare sui principi!

11 Il senno rende l’uomo lento all’ira, ed egli stima sua gloria il passar sopra le offese.

12 L’ira del re è come il ruggito d’un leone, ma il suo favore è come rugiada sull’erba.

13 Un figliuolo stolto è una grande sciagura per suo padre, e le risse d’una moglie sono il gocciolar continuo d’un tetto.

14 Casa e ricchezze sono un’eredità dei padri, ma una moglie giudiziosa è un dono dell’Eterno.

15 La pigrizia fa cadere nel torpore, e l’anima indolente patirà la fame.

16 Chi osserva il comandamento ha cura dell’anima sua, ma chi non si dà pensiero della propria condotta morrà.

17 Chi ha pietà del povero presta all’Eterno, che gli contraccambierà l’opera buona.

18 Castiga il tuo figliuolo, mentre c’è ancora speranza, ma non ti lasciar andare sino a farlo morire.

19 L’uomo dalla collera violenta dev’esser punito; ché, se lo scampi, dovrai tornare daccapo.

20 Ascolta il consiglio e ricevi l’istruzione, affinché tu diventi savio per il resto della vita.

21 Ci sono molti disegni nel cuor dell’uomo, ma il piano dell’Eterno è quello che sussiste.

22 Ciò che rende caro l’uomo è la bontà, e un povero val più d’un bugiardo.

23 Il timor dell’Eterno mena alla vita; chi l’ha si sazia, e passa la notte non visitato da alcun male.

24 Il pigro tuffa la mano nel piatto, e non fa neppur tanto da portarla alla bocca.

25 Percuoti il beffardo, e il semplice si farà accorto; riprendi l’intelligente, e imparerà la scienza.

26 Il figlio che fa vergogna e disonore, rovina suo padre e scaccia sua madre.

27 Cessa, figliuol mio, d’ascoltar l’istruzione, se ti vuoi allontanare dalle parole della scienza.

28 Il testimonio iniquo si burla della giustizia, e la bocca degli empi trangugia l’iniquità.

29 I giudici son preparati per i beffardi e le percosse per il dosso degli stolti.

1 Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

2 Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

3 Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

4 Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

5 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

6 Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

7 Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

8 Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

9 Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

10 Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

11 Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

12 Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

13 Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

14 Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

15 Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

16 Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

17 Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

18 Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

19 Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

20 Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

21 Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

22 Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

23 Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

24 Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

25 Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

26 Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

27 Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

28 Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

29 Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.