1 Figliuol mio, non dimenticare il mio insegnamento, e il tuo cuore osservi i miei comandamenti,

2 perché ti procureranno lunghi giorni, anni di vita e di prosperità.

3 Bontà e verità non ti abbandonino; lègatele al collo, scrivile sulla tavola del tuo cuore;

4 troverai così grazia e buon senno agli occhi di Dio e degli uomini.

5 Confidati nell’Eterno con tutto il cuore, e non t’appoggiare sul tuo discernimento.

6 Riconoscilo in tutte le tue vie, ed egli appianerà i tuoi sentieri.

7 Non ti stimar savio da te stesso; temi l’Eterno e ritirati dal male;

8 questo sarà la salute del tuo corpo, e un refrigerio alle tue ossa.

9 Onora l’Eterno con i tuoi beni e con le primizie d’ogni tua rendita;

10 i tuoi granai saran ripieni d’abbondanza e i tuoi tini traboccheranno di mosto.

11 Figliuol mio, non disdegnare la correzione dell’Eterno, e non ti ripugni la sua riprensione;

12 ché l’Eterno riprende colui ch’egli ama, come un padre il figliuolo che gradisce.

13 Beato l’uomo che ha trovato la sapienza, e l’uomo che ottiene l’intelligenza!

14 Poiché il guadagno ch’essa procura è preferibile a quel dell’argento, e il profitto che se ne trae val più dell’oro fino.

15 Essa è più pregevole delle perle, e quanto hai di più prezioso non l’equivale.

16 Lunghezza di vita è nella sua destra; ricchezza e gloria nella sua sinistra.

17 Le sue vie son vie dilettevoli, e tutti i suoi sentieri sono pace.

18 Essa è un albero di vita per quei che l’afferrano, e quei che la ritengon fermamente sono beati.

19 Con la sapienza l’Eterno fondò la terra, e con l’intelligenza rese stabili i cieli.

20 Per la sua scienza gli abissi furono aperti, e le nubi distillano la rugiada.

21 Figliuol mio, queste cose non si dipartano mai dagli occhi tuoi! Ritieni la saviezza e la riflessione!

22 Esse saranno la vita dell’anima tua e un ornamento al tuo collo.

23 Allora camminerai sicuro per la tua via, e il tuo piede non inciamperà.

24 Quando ti metterai a giacere non avrai paura; giacerai, e il sonno tuo sarà dolce.

25 Non avrai da temere i sùbiti spaventi, né la ruina degli empi, quando avverrà;

26 perché l’Eterno sarà la tua sicurezza, e preserverà il tuo piede da ogn’insidia.

27 Non rifiutare un benefizio a chi vi ha diritto, quand’è in tuo potere di farlo.

28 Non dire al tuo prossimo: "Va’ e torna" e "te lo darò domani," quand’hai di che dare.

29 Non macchinare il male contro il tuo prossimo, mentr’egli abita fiducioso con te.

30 Non intentar causa ad alcuno senza motivo, allorché non t’ha fatto alcun torto.

31 Non portare invidia all’uomo violento, e non scegliere alcuna delle sue vie;

32 poiché l’Eterno ha in abominio l’uomo perverso, ma l’amicizia sua è per gli uomini retti.

33 La maledizione dell’Eterno è nella casa dell’empio, ma egli benedice la dimora dei giusti.

34 Se schernisce gli schernitori, fa grazia agli umili.

35 I savi erederanno la gloria, ma l’ignominia è la parte degli stolti.

1 Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.

2 Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.

3 Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,

4 A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.

5 Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

6 Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.

7 Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.

8 Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.

9 Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,

10 A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.

11 Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.

12 Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.

13 Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.

14 Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.

15 Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.

16 Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.

17 Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

18 Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.

19 Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.

20 Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.

21 Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.

22 I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.

23 Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.

24 Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.

25 Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.

26 Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.

27 Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.

28 Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.

29 Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.

30 Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.

31 Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.

32 Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.

33 Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:

34 Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.

35 Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.