1 Parole del re Lemuel. Sentenze con le quali sua madre lo ammaestrò.

2 Che ti dirò, figlio mio? che ti dirò, figlio delle mie viscere? che ti dirò, o figlio dei miei voti?

3 Non dare il tuo vigore alle donne, né i tuoi costumi a quelle che perdono i re.

4 Non s’addice ai re, o Lemuel, non s’addice ai re bere del vino, né ai principi, bramar la cervogia:

5 che a volte, avendo bevuto, non dimentichino la legge, e non disconoscano i diritti d’ogni povero afflitto.

6 Date della cervogia a chi sta per perire, e del vino a chi ha l’anima amareggiata;

7 affinché bevano, dimentichino la loro miseria, e non si ricordin più dei loro travagli.

8 Apri la tua bocca in favore del mutolo, per sostener la causa di tutti i derelitti;

9 apri la tua bocca, giudica con giustizia, fa’ ragione al misero ed al bisognoso.

10 Elogio della donna forte e virtuosa. Una donna forte e virtuosa chi la troverà? il suo pregio sorpassa di molto quello delle perle.

11 Il cuore del suo marito confida in lei, ed egli non mancherà mai di provviste.

12 Ella gli fa del bene, e non del male, tutti i giorni della sua vita.

13 Ella si procura della lana e del lino, e lavora con diletto con le proprie mani.

14 Ella è simile alle navi dei mercanti: fa venire il suo cibo da lontano.

15 Ella si alza quando ancora è notte, distribuisce il cibo alla famiglia e il compito alle sue donne di servizio.

16 Ella posa gli occhi sopra un campo, e l’acquista; col guadagno delle sue mani pianta una vigna.

17 Ella si ricinge di forza i fianchi, e fa robuste le sue braccia.

18 Ella s’accorge che il suo lavoro rende bene; la sua lucerna non si spegne la notte.

19 Ella mette la mano alla ròcca, e le sue dita maneggiano il fuso.

20 Ella stende le palme al misero, e porge le mani al bisognoso.

21 Ella non teme la neve per la sua famiglia, perché tutta la sua famiglia è vestita di lana scarlatta.

22 Ella si fa dei tappeti, ha delle vesti di lino finissimo e di porpora.

23 Il suo marito è rispettato alle porte, quando si siede fra gli Anziani del paese.

24 Ella fa delle tuniche e le vende, e delle cinture che dà al mercante.

25 Forza e dignità sono il suo manto, ed ella si ride dell’avvenire.

26 Ella apre la bocca con sapienza, ed ha sulla lingua insegnamenti di bontà.

27 Ella sorveglia l’andamento della sua casa, e non mangia il pane di pigrizia.

28 I suoi figliuoli sorgono e la proclaman beata, e il suo marito la loda, dicendo:

29 "Molte donne si son portate valorosamente, ma tu le superi tutte"!

30 La grazia è fallace e la bellezza è cosa vana; ma la donna che teme l’Eterno è quella che sarà lodata.

31 Datele del frutto delle sue mani, e le opere sue la lodino alle porte!

1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.

2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?

3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.

4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,

5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.

6 Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,

7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.

8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,

9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.

10 Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.

11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.

12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.

13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.

14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.

15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.

16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.

17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.

18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.

19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.

20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.

21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.

22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.

23 Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.

24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.

25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.

26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.

27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.

28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,

29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.

30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.

31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.