1 La sapienza non grida ella? e l’intelligenza non fa ella udire la sua voce?

2 Ella sta in piè al sommo dei luoghi elevati, sulla strada, ai crocicchi;

3 grida presso le porte, all’ingresso della città, nei viali che menano alle porte:

4 "Chiamo voi, o uomini principali, e la mia voce si rivolge ai figli del popolo.

5 Imparate, o semplici, l’accorgimento, e voi, stolti, diventate intelligenti di cuore!

6 Ascoltate, perché dirò cose eccellenti, e le mie labbra s’apriranno a insegnar cose rette.

7 Poiché la mia bocca esprime il vero, e le mie labbra abominano l’empietà.

8 Tutte le parole della mia bocca son conformi a giustizia, non v’è nulla di torto o di perverso in esse.

9 Son tutte piane per l’uomo intelligente, e rette per quelli che han trovato la scienza.

10 Ricevete la mia istruzione anziché l’argento, e la scienza anziché l’oro scelto;

11 poiché la sapienza val più delle perle, e tutti gli oggetti preziosi non la equivalgono.

12 Io, la sapienza, sto con l’accorgimento, e trovo la scienza della riflessione.

13 Il timore dell’Eterno è odiare il male; io odio la superbia, l’arroganza, la via del male e la bocca perversa.

14 A me appartiene il consiglio e il buon successo; io sono l’intelligenza, a me appartiene la forza.

15 Per mio mezzo regnano i re, e i principi decretano ciò ch’è giusto.

16 Per mio mezzo governano i capi, i nobili, tutti i giudici della terra.

17 Io amo quelli che m’amano, e quelli che mi cercano mi trovano.

18 Con me sono ricchezze e gloria, i beni permanenti e la giustizia.

19 Il mio frutto e migliore dell’oro fino, e il mio prodotto val più che argento eletto.

20 Io cammino per la via della giustizia, per i sentieri dell’equità,

21 per far eredi di beni reali quelli che m’amano, e per riempire i loro tesori.

22 L’Eterno mi formò al principio de’ suoi atti, prima di fare alcuna delle opere sue, ab antico.

23 Fui stabilita ab eterno, dal principio, prima che la terra fosse.

24 Fui generata quando non c’erano ancora abissi, quando ancora non c’erano sorgenti rigurgitanti d’acqua.

25 Fui generata prima che i monti fossero fondati, prima ch’esistessero le colline,

26 quand’egli ancora non avea fatto né la terra né i campi né le prime zolle della terra coltivabile.

27 Quand’egli disponeva i cieli io ero là; quando tracciava un circolo sulla superficie dell’abisso,

28 quando condensava le nuvole in alto, quando rafforzava le fonti dell’abisso,

29 quando assegnava al mare il suo limite perché le acque non oltrepassassero il suo cenno, quando poneva i fondamenti della terra,

30 io ero presso di lui come un artefice, ero del continuo esuberante di gioia, mi rallegravo in ogni tempo nel suo cospetto;

31 mi rallegravo nella parte abitabile della sua terra, e trovavo la mia gioia tra i figliuoli degli uomini.

32 Ed ora, figliuoli, ascoltatemi; beati quelli che osservano le mie vie!

33 Ascoltate l’istruzione, siate savi, e non la rigettate!

34 Beato l’uomo che m’ascolta, che veglia ogni giorno alle mie porte, che vigila alla soglia della mia casa!

35 Poiché chi mi trova trova la vita, e ottiene favore dall’Eterno.

36 Ma chi pecca contro di me, fa torto all’anima sua; tutti quelli che m’odiano, amano la morte".

1 Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?

2 Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,

3 U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:

4 Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.

5 Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.

6 Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

7 Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.

8 Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.

9 Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.

10 Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.

11 Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.

12 Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.

13 Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.

14 Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.

15 Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.

16 Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.

17 Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.

18 Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.

19 Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.

20 Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,

21 Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.

22 Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.

23 Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.

24 Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.

25 Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;

26 Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.

27 Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;

28 Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;

29 Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:

30 Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;

31 Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.

32 A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.

33 Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.

34 Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.

35 Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.

36 Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.