1 La sapienza ha fabbricato la sua casa, ha lavorato le sue colonne, in numero di sette;

2 ha ammazzato i suoi animali, ha drogato il suo vino, ed ha anche apparecchiato la sua mensa.

3 Ha mandato fuori le sue ancelle, dall’alto dei luoghi elevati della città ella grida:

4 "Chi è sciocco venga qua!" A quelli che son privi di senno dice:

5 "Venite, mangiate del mio pane e bevete del vino che ho drogato!

6 Lasciate, o sciocchi, la stoltezza e vivrete, e camminate per la via dell’intelligenza!"

7 Chi corregge il beffardo s’attira vituperio, e chi riprende l’empio riceve affronto.

8 Non riprendere il beffardo, per tema che t’odi; riprendi il savio, e t’amerà.

9 Istruisci il savio e diventerai più savio che mai; ammaestra il giusto e accrescerà il suo sapere.

10 Il principio della sapienza è il timor dell’Eterno, e conoscere il Santo è l’intelligenza.

11 Poiché per mio mezzo ti saran moltiplicati i giorni, e ti saranno aumentati anni di vita.

12 Se sei savio, sei savio per te stesso; se sei beffardo, tu solo ne porterai la pena.

13 La follia è una donna turbolenta, sciocca, che non sa nulla, nulla.

14 Siede alla porta di casa, sopra una sedia, ne’ luoghi elevati della città,

15 per gridare a quelli che passan per la via, che van diritti per la loro strada:

16 "Chi è sciocco venga qua!" E a chi è privo di senno dice:

17 "Le acque rubate son dolci, e il pane mangiato di nascosto è soave".

18 Ma egli non sa che quivi sono i defunti, che i suoi convitati son nel fondo del soggiorno de’ morti.

1 Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.

2 Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.

3 A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:

4 Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:

5 Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.

6 Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.

7 Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.

8 Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.

9 Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.

10 Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.

11 Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.

12 Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.

13 Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.

14 A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,

15 Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:

16 Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:

17 Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.

18 Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.