1 Celebrate l’Eterno, invocate il suo nome; fate conoscere le sue gesta fra popoli.

2 Cantategli, salmeggiategli, meditate su tutte le sue maraviglie.

3 Gloriatevi nel santo suo nome; si rallegri il cuore di quelli che cercano l’Eterno!

4 Cercate l’Eterno e la sua forza, cercate del continuo la sua faccia!

5 Ricordatevi delle maraviglie ch’egli ha fatte, de’ suoi miracoli e dei giudizi della sua bocca,

6 o voi, progenie d’Abrahamo, suo servitore, figliuoli di Giacobbe, suoi eletti!

7 Egli, l’Eterno, è l’Iddio nostro; i suoi giudizi s’esercitano su tutta la terra.

8 Egli si ricorda in perpetuo del suo patto, della parola da lui data per mille generazioni,

9 del patto che fece con Abrahamo, del giuramento che fece ad Isacco,

10 e che confermò a Giacobbe come uno statuto, ad Israele come un patto eterno,

11 dicendo: Io ti darò il paese di Canaan per vostra parte di eredità.

12 Non erano allora che poca gente, pochissimi e stranieri nel paese,

13 e andavano da una nazione all’altra, da un regno a un altro popolo.

14 Egli non permise che alcuno li opprimesse; anzi, castigò dei re per amor loro

15 dicendo: Non toccate i miei unti, e non fate alcun male ai miei profeti.

16 Poi chiamò la fame sul paese, e fece mancar del tutto il sostegno del pane.

17 Mandò dinanzi a loro un uomo. Giuseppe fu venduto come schiavo.

18 I suoi piedi furon serrati nei ceppi, ei fu messo in catene di ferro,

19 fino al tempo che avvenne quello che avea detto, e la parola dell’Eterno, nella prova, gli rese giustizia.

20 Il re mandò a farlo sciogliere, il dominatore di popoli lo mise in libertà;

21 lo costituì signore della sua casa e governatore di tutti i suoi beni

22 per incatenare i principi a suo talento, e insegnare ai suoi anziani la sapienza.

23 Allora Israele venne in Egitto, e Giacobbe soggiornò nel paese di Cham.

24 Iddio fece moltiplicar grandemente il suo popolo, e lo rese più potente dei suoi avversari.

25 Poi voltò il cuor loro perché odiassero il suo popolo, e macchinassero frodi contro i suoi servitori.

26 Egli mandò Mosè, suo servitore, e Aaronne, che aveva eletto.

27 Essi compiron fra loro i miracoli da lui ordinati, fecero dei prodigi nella terra di Cham.

28 Mandò le tenebre e fece oscurar l’aria, eppure non osservarono le sue parole.

29 Cangiò le acque loro in sangue, e fece morire i loro pesci.

30 La loro terra brulicò di rane, fin nelle camere dei loro re.

31 Egli parlò, e vennero mosche velenose e zanzare in tutto il loro territorio.

32 Dette loro grandine invece di pioggia, fiamme di fuoco sul loro paese.

33 Percosse le loro vigne e i loro fichi e fracassò gli alberi del loro territorio.

34 Egli parlò e vennero le locuste e i bruchi senza numero,

35 che divorarono tutta l’erba nel loro paese e mangiarono il frutto della loro terra.

36 Poi percosse tutti i primogeniti nel loro paese, le primizie d’ogni loro forza.

37 E fece uscire gli Israeliti con argento ed oro, e non vi fu alcuno, fra le sue tribù, che fosse fiacco.

38 L’Egitto si rallegrò della loro partenza, poiché la paura d’essi era caduta su loro.

39 Egli distese una nuvola per ripararli, e accese un fuoco per rischiararli di notte.

40 A loro richiesta fece venire delle quaglie, e li saziò col pane del cielo.

41 Egli aprì la roccia e ne scaturirono acque; esse corsero per luoghi aridi, come un fiume.

42 Poiché egli si ricordò della sua parola santa e d’Abrahamo, suo servitore;

43 e trasse fuori il suo popolo con allegrezza, e i suoi eletti con giubilo.

44 E dette loro i paesi delle nazioni, ed essi presero possesso della fatica dei popoli,

45 perché osservassero i suoi statuti e ubbidissero alle sue leggi. Alleluia.

1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.

2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.

3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.

4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.

5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,

6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.

7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.

8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,

9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.

10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,

11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,

12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.

13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.

14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:

15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.

16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,

17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.

18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,

19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.

20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.

21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,

22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.

23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.

24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.

25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.

26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.

27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.

28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.

29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.

30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.

31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.

32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,

33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.

34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.

35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.

36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.

37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.

38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.

39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.

40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.

41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.

42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.

43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.

44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,

45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.