1 Alleluia! Celebrate l’Eterno, perch’egli è buono, perché la sua benignità dura in perpetuo.

2 Chi può raccontare le gesta dell’Eterno, o pubblicar tutta la sua lode?

3 Beati coloro che osservano ciò ch’è prescritto, che fanno ciò ch’è giusto, in ogni tempo!

4 O Eterno, ricordati di me, con la benevolenza che usi verso il tuo popolo; visitami con la tua salvazione,

5 affinché io vegga il bene de’ tuoi eletti, mi rallegri dell’allegrezza della tua nazione, e mi glori con la ua eredità.

6 Noi e i nostri padri abbiamo peccato, abbiamo commesso l’iniquità, abbiamo agito empiamente.

7 I nostri padri non prestarono attenzione alle tue maraviglie in Egitto; non si ricordarono della moltitudine delle tue benignità, ma si ribellarono presso al mare, al Mar rosso.

8 Nondimeno egli li salvò per amor del suo nome, per far conoscere la sua potenza.

9 Sgridò il Mar rosso ed esso si seccò; li condusse attraverso gli abissi come attraverso un deserto.

10 E li salvò dalla mano di chi li odiava, e li redense dalla mano del nemico.

11 E le acque copersero i loro avversari; non ne scampò neppur uno.

12 Allora credettero alle sue parole, e cantarono la sua lode.

13 Ben presto dimenticarono le sue opere; non aspettaron fiduciosi l’esecuzione dei suoi disegni,

14 ma si accesero di cupidigia nel deserto, e tentarono Dio nella solitudine.

15 Ed egli dette loro quel che chiedevano, ma mandò la consunzione nelle loro persone.

16 Furon mossi d’invidia contro Mosè nel campo, e contro Aaronne, il santo dell’Eterno.

17 La terra s’aprì, inghiottì Datan e coperse il sèguito d’Abiram.

18 Un fuoco s’accese nella loro assemblea, la fiamma consumò gli empi.

19 Fecero un vitello in Horeb, e adorarono un’immagine di getto;

20 così mutarono la loro gloria nella figura d’un bue che mangia l’erba.

21 Dimenticarono Dio, loro salvatore, che avea fatto cose grandi in Egitto,

22 cose maravigliose nel paese di Cham, cose tremende al Mar rosso.

23 Ond’egli parlò di sterminarli; ma Mosè, suo eletto, stette sulla breccia dinanzi a lui per stornar l’ira sua onde non li distruggesse.

24 Essi disdegnarono il paese delizioso, non credettero alla sua parola;

25 e mormorarono nelle loro tende, e non dettero ascolto alla voce dell’Eterno.

26 Ond’egli, alzando la mano, giurò loro che li farebbe cader nel deserto,

27 che farebbe perire la loro progenie fra le nazioni e li disperderebbe per tutti i paesi.

28 Si congiunsero anche con Baal-Peor e mangiarono dei sacrifizi dei morti.

29 Così irritarono Iddio colle loro azioni, e un flagello irruppe fra loro.

30 Ma Fineas si levò e fece giustizia, e il flagello fu arrestato.

31 E ciò gli fu imputato come giustizia per ogni età, in perpetuo.

32 Lo provocarono ad ira anche alle acque di Meriba, e venne del male a Mosè per cagion loro;

33 perché inasprirono il suo spirito ed egli parlò sconsigliatamente con le sue labbra.

34 Essi non distrussero i popoli, come l’Eterno avea loro comandato;

35 ma si mescolarono con le nazioni, e impararono le opere d’esse:

36 e servirono ai loro idoli, i quali divennero per essi un laccio;

37 e sacrificarono i loro figliuoli e le loro figliuole ai demoni,

38 e sparsero il sangue innocente, il sangue dei loro figliuoli e delle loro figliuole, che sacrificarono agl’idoli di Canaan; e il paese fu profanato dal sangue versato.

39 Essi si contaminarono con le loro opere, e si prostituirono coi loro atti.

40 Onde l’ira dell’Eterno si accese contro il suo popolo, ed egli ebbe in abominio la sua eredità.

41 E li dette nelle mani delle nazioni, e quelli che li odiavano li signoreggiarono.

42 E i loro nemici li oppressero, e furono umiliati sotto la loro mano.

43 Molte volte li liberò, ma essi si ribellavano, seguendo i loro propri voleri, e si rovinavano per la loro iniquità.

44 Tuttavia, volse a loro lo sguardo quando furono in distretta, quando udì il loro grido;

45 e si ricordò per loro del suo patto, e si pentì secondo la moltitudine delle sue benignità.

46 Fece loro anche trovar compassione presso tutti quelli che li aveano menati in cattività.

47 Salvaci, o Eterno, Iddio nostro, e raccoglici di fra le nazioni, affinché celebriamo il tuo santo nome, e mettiamo la nostra gloria nel lodarti.

48 Benedetto sia l’Eterno, l’Iddio d’Israele, d’eternità in eternità! E tutto il popolo dica: Amen! Alleluia.

1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.