1 Io amo l’Eterno perch’egli ha udito la mia voce e le mie supplicazioni.

2 Poiché egli ha inclinato verso me il suo orecchio, io lo invocherò per tutto il corso dei miei giorni.

3 I legami della morte mi aveano circondato, le angosce del soggiorno dei morti m’aveano còlto; io avevo incontrato distretta e cordoglio.

4 Ma io invocai il nome dell’Eterno: Deh, o Eterno, libera l’anima mia!

5 L’Eterno è pietoso e giusto, e il nostro Dio è misericordioso.

6 L’Eterno protegge i semplici; io ero ridotto in misero stato, egli mi ha salvato.

7 Ritorna, anima mia, al tuo riposo, perché l’Eterno t’ha colmata di beni.

8 Poiché tu hai liberata l’anima mia dalla morte, gli occhi miei da lacrime, i miei piedi da caduta.

9 Io camminerò nel cospetto dell’Eterno, sulla terra dei viventi.

10 Io ho creduto, perciò parlerò. Io ero grandemente afflitto.

11 Io dicevo nel mio smarrimento: Ogni uomo è bugiardo.

12 Che renderò io all’Eterno? tutti i suoi benefizi son sopra me.

13 Io prenderò il calice della salvezza e invocherò il nome dell’Eterno.

14 Io compirò i miei voti all’Eterno, e lo farò in presenza di tutto il suo popolo.

15 Cosa di gran momento è agli occhi dell’Eterno la morte de’ suoi diletti.

16 Sì, o Eterno, io son tuo servitore, son tuo servitore, figliuolo della tua servente; tu hai sciolto i miei legami.

17 Io t’offrirò il sacrifizio di lode e invocherò il nome dell’Eterno.

18 Io compirò i miei voti all’Eterno, e lo farò in presenza di tutto il suo popolo,

19 nei cortili della casa dell’Eterno, in mezzo a te, o Gerusalemme. Alleluia.

1 Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.

2 Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.

3 Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.

4 I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.

5 Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.

6 Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.

7 Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.

8 Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.

9 Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.

10 Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.

11 Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.

12 Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?

13 Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

14 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.

15 Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.

16 Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.

17 Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.

18 Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,

19 V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.