1 Beati quelli che sono integri nelle loro vie, che camminano secondo la legge dell’Eterno.

2 Beati quelli che osservano le sue testimonianze, che lo cercano con tutto il cuore,

3 ed anche non operano iniquità, ma camminano nelle sue vie.

4 Tu hai ordinato i tuoi precetti perché siano osservati con cura.

5 Oh siano le mie vie dirette all’osservanza dei tuoi statuti!

6 Allora non sarò svergognato quando considererò tutti i tuoi comandamenti.

7 Io ti celebrerò con dirittura di cuore, quando avrò imparato i tuoi giusti decreti.

8 Io osserverò i tuoi statuti, non abbandonarmi del tutto.

9 Come renderà il giovane la sua via pura? Col badare ad essa secondo la tua parola.

10 Io ti ho cercato con tutto il mio cuore; non lasciarmi deviare dai tuoi comandamenti.

11 Io ho riposto la tua parola nel mio cuore per non peccare contro di te.

12 Tu sei benedetto, o Eterno; insegnami i tuoi statuti.

13 Ho raccontato con le mie labbra tutti i giudizi della tua bocca.

14 Io gioisco nella via delle tue testimonianze, come se possedessi tutte le ricchezze.

15 Io mediterò sui tuoi precetti e considerò i tuoi sentieri.

16 Io mi diletterò nei tuoi statuti, non dimenticherò la tua parola.

17 Fa’ del bene al tuo servitore perché io viva ed osservi la tua parola.

18 Apri gli occhi miei ond’io contempli le maraviglie della tua legge.

19 Io sono un forestiero sulla terra; non mi nascondere i tuoi comandamenti.

20 L’anima mia si strugge dalla brama che ha dei tuoi giudizi in ogni tempo.

21 Tu sgridi i superbi, i maledetti, che deviano dai tuoi comandamenti.

22 Togli di sopra a me il vituperio e lo sprezzo, perché io ho osservato le tue testimonianze.

23 Anche quando i principi siedono e parlano contro di me, il tuo servitore medita i tuoi statuti.

24 Sì, le tue testimonianze sono il mio diletto e i miei consiglieri.

25 L’anima mia è attaccata alla polvere; vivificami secondo la tua parola.

26 Io ti ho narrato le mie vie, e tu m’hai risposto; insegnami i tuoi statuti.

27 Fammi intendere la via dei tuoi precetti, ed io mediterò le tue maraviglie.

28 L’anima mia, dal dolore, si strugge in lacrime; rialzami secondo la tua parola.

29 Tieni lontana da me la via della menzogna, e, nella tua grazia, fammi intender la tua legge.

30 Io ho scelto la via della fedeltà, mi son posto i tuoi giudizi dinanzi agli occhi.

31 Io mi tengo attaccato alle tue testimonianze; o Eterno, non lasciare che io sia confuso.

32 Io correrò per la via dei tuoi comandamenti, quando m’avrai allargato il cuore.

33 Insegnami, o Eterno, la via dei tuoi statuti ed io la seguirò fino alla fine.

34 Dammi intelletto e osserverò la tua legge; la praticherò con tutto il cuore.

35 Conducimi per il sentiero dei tuoi comandamenti, poiché io mi diletto in esso.

36 Inclina il mio cuore alle tue testimonianze e non alla cupidigia.

37 Distogli gli occhi miei dal contemplare la vanità, e vivificami nelle tue vie.

38 Mantieni al tuo servitore la tua parola, che inculca il tuo timore.

39 Rimuovi da me il vituperio ch’io temo, perché i tuoi giudizi son buoni.

40 Ecco, io bramo i tuoi precetti, vivificami nella tua giustizia.

41 Vengano su me le tue benignità, o Eterno, e la tua salvezza, secondo la tua parola.

42 E avrò di che rispondere a chi mi fa vituperio, perché confido nella tua parola.

43 Non mi toglier del tutto dalla bocca la parola della verità, perché spero nei tuoi giudizi.

44 Ed io osserverò la tua legge del continuo, in sempiterno.

45 E camminerò con libertà, perché ho cercato i tuoi precetti.

46 Parlerò delle tue testimonianze davanti ai re e non sarò svergognato.

47 E mi diletterò nei tuoi comandamenti, i quali io amo.

48 Alzerò le mie mani verso i tuoi comandamenti che amo, e mediterò i tuoi statuti.

49 Ricordati della parola detta al tuo servitore; su di essa m’hai fatto sperare.

50 Questo è il mio conforto nella mia afflizione; che la tua parola mi vivifica.

51 I superbi mi cuopron di scherno, ma io non devìo dalla tua legge.

52 Io mi ricordo de’ tuoi giudizi antichi, o Eterno, e mi consolo.

53 Un’ira ardente mi prende a motivo degli empi, che abbandonano la tua legge.

54 I tuoi statuti sono i miei cantici, nella casa del mio pellegrinaggio.

55 Io mi ricordo la notte del tuo nome, o Eterno, e osservo la tua legge.

56 Questo bene mi è toccato, di osservare i tuoi precetti.

57 L’Eterno è la mia parte; ho promesso d’osservare le tue parole.

58 Io ho cercato il tuo favore con tutto il cuore: abbi pietà di me, secondo la tua parola.

59 Io ho riflettuto alle mie vie e ho rivolto i miei passi verso le tue testimonianze.

60 Mi sono affrettato, e non ho indugiato ad osservare i tuoi comandamenti.

61 I lacci degli empi m’hanno avviluppato, ma io non ho dimenticato la tua legge.

62 A mezzanotte io mi levo per celebrarti a motivo dei tuoi giusti giudizi.

63 Io sono il compagno di tutti quelli che ti temono e di quelli che osservano i tuoi precetti.

64 O Eterno, la terra è piena della tua benignità; insegnami i tuoi statuti.

65 Tu hai fatto del bene al tuo servitore, o Eterno, secondo la tua parola.

66 Dammi buon senno e intelligenza, perché ho creduto nei tuoi comandamenti.

67 Prima che io fossi afflitto, andavo errando; ma ora osservo la tua parola.

68 Tu sei buono e fai del bene; insegnami i tuoi statuti.

69 I superbi hanno ordito menzogne contro a me, ma io osservo i tuoi precetti con tutto il cuore.

70 Il loro cuore è denso come grasso, ma io mi diletto nella tua legge.

71 E’ stato un bene per me l’essere afflitto, ond’io imparassi i tuoi statuti.

72 La legge della tua bocca mi val meglio di migliaia di monete d’oro e d’argento.

73 Le tue mani m’hanno fatto e formato; dammi intelletto e imparerò i tuoi comandamenti.

74 Quelli che ti temono mi vedranno e si rallegreranno, perché ho sperato nella tua parola.

75 Io so, o Eterno, che i tuoi giudizi son giusti, e che nella tua fedeltà m’hai afflitto.

76 Deh, sia la tua benignità il mio conforto, secondo la tua parola detta al tuo servitore.

77 Vengan su me le tue compassioni, ond’io viva; perché la tua legge è il mio diletto.

78 Sian contusi i superbi, perché, mentendo, pervertono la mia causa; ma io medito i tuoi precetti.

79 Rivolgansi a me quelli che ti temono e quelli che conoscono le tue testimonianze.

80 Sia il mio cuore integro nei tuoi statuti ond’io non sia confuso.

81 L’anima mia vien meno bramando la tua salvezza; io spero nella tua parola.

82 Gli occhi miei vengon meno bramando la tua parola, mentre dico: Quando mi consolerai?

83 Poiché io son divenuto come un otre al fumo; ma non dimentico i tuoi statuti.

84 Quanti sono i giorni del tuo servitore? Quando farai giustizia di quelli che mi perseguitano?

85 I superbi mi hanno scavato delle fosse; essi, che non agiscono secondo la tua legge.

86 Tutti i tuoi comandamenti sono fedeltà; costoro mi perseguitano a torto; soccorrimi!

87 Mi hanno fatto quasi sparire dalla terra; ma io non ho abbandonato i tuoi precetti.

88 Vivificami secondo la tua benignità, ed io osserverò la testimonianza della tua bocca.

89 In perpetuo, o Eterno, la tua parola è stabile nei cieli.

90 La tua fedeltà dura d’età in età; tu hai fondato la terra ed essa sussiste.

91 Tutto sussiste anche oggi secondo i tuoi ordini, perché ogni cosa è al tuo servigio.

92 Se la tua legge non fosse stata il mio diletto, sarei già perito nella mia afflizione.

93 Io non dimenticherò mai i tuoi precetti, perché per essi tu mi hai vivificato.

94 Io son tuo, salvami, perché ho cercato i tuoi precetti.

95 Gli empi m’hanno aspettato per farmi perire, ma io considero le tue testimonianze.

96 Io ho veduto che ogni cosa perfetta ha un limite, ma il tuo comandamento ha una estensione infinita.

97 Oh, quanto amo la tua legge! è la mia meditazione di tutto il giorno.

98 I tuoi comandamenti mi rendon più savio dei miei nemici; perché sono sempre meco.

99 Io ho più intelletto di tutti i miei maestri, perché le tue testimonianze son la mia meditazione.

100 Io ho più intelligenza de’ vecchi, perché ho osservato i tuoi precetti.

101 Io ho trattenuto i miei piedi da ogni sentiero malvagio, per osservare la tua parola.

102 Io non mi sono distolto dai tuoi giudizi, perché tu m’hai ammaestrato.

103 Oh come son dolci le tue parole al mio palato! Son più dolci del miele alla mia bocca.

104 Mediante i tuoi precetti io divento intelligente; perciò odio ogni sentiero di falsità.

105 La tua parola è una lampada al mio piè ed una luce sul mio sentiero.

106 Io ho giurato, e lo manterrò, d’osservare i tuoi giusti giudizi.

107 Io sono sommamente afflitto; o Eterno, vivificami secondo la tua parola.

108 Deh, o Eterno, gradisci le offerte volontarie della mia bocca, e insegnami i tuoi giudizi.

109 La vita mia è del continuo in pericolo ma io non dimentico la tua legge.

110 Gli empi mi hanno teso dei lacci, ma io non mi sono sviato dai tuoi precetti.

111 Le tue testimonianze son la mia eredità in perpetuo, perché son la letizia del mio cuore.

112 Io ho inclinato il mio cuore a praticare i tuoi statuti, in perpetuo, sino alla fine.

113 Io odio gli uomini dal cuor doppio, ma amo la tua legge.

114 Tu sei il mio rifugio ed il mio scudo; io spero nella tua parola.

115 Dipartitevi da me, o malvagi, ed io osserverò i comandamenti del mio Dio.

116 Sostienmi secondo la tua parola, ond’io viva, e non rendermi confuso nella mia speranza.

117 Sii il mio sostegno, e sarò salvo, e terrò del continuo i tuoi statuti dinanzi agli occhi.

118 Tu disprezzi tutti quelli che deviano dai tuoi statuti, perché la loro frode è falsità.

119 Tu togli via come schiuma tutti gli empi dalla terra; perciò amo le tue testimonianze.

120 La mia carne rabbrividisce per lo spavento di te, e io temo i tuoi giudizi.

121 Io ho fatto ciò che è diritto e giusto; non abbandonarmi ai miei oppressori.

122 Da’ sicurtà per il bene del tuo servitore, e non lasciare che i superbi m’opprimano.

123 Gli occhi miei vengon meno, bramando la tua salvezza e la parola della tua giustizia.

124 Opera verso il tuo servitore secondo la tua benignità, e insegnami i tuoi statuti.

125 Io sono tuo servitore; dammi intelletto, perché possa conoscere le tue testimonianze.

126 E’ tempo che l’Eterno operi; essi hanno annullato la tua legge.

127 Perciò io amo i tuoi comandamenti più dell’oro, più dell’oro finissimo.

128 Perciò ritengo diritti tutti i tuoi precetti, e odio ogni sentiero di menzogna.

129 Le tue testimonianze sono maravigliose; perciò l’anima mia le osserva.

130 La dichiarazione delle tue parole illumina; dà intelletto ai semplici.

131 Io ho aperto la bocca e ho sospirato perché ho bramato i tuoi comandamenti.

132 Volgiti a me ed abbi pietà di me, com’è giusto che tu faccia a chi ama il tuo nome.

133 Rafferma i miei passi nella tua parola, e non lasciare che alcuna iniquità mi domini.

134 Liberami dall’oppressione degli uomini, ed io osserverò i tuoi precetti.

135 Fa’ risplendere il tuo volto sul tuo servitore, e insegnami i tuoi statuti.

136 Rivi di lacrime mi scendon giù dagli occhi, perché la tua legge non è osservata.

137 Tu sei giusto, o Eterno, e diritti sono i tuoi giudizi.

138 Tu hai prescritto le tue testimonianze con giustizia e con grande fedeltà.

139 Il mio zelo mi consuma perché i miei nemici han dimenticato le tue parole.

140 La tua parola è pura d’ogni scoria; perciò il tuo servitore l’ama.

141 Io son piccolo e sprezzato, ma non dimentico i tuoi precetti.

142 La tua giustizia è una giustizia eterna, e la tua legge è verità.

143 Distretta e tribolazione m’hanno còlto, ma i tuoi comandamenti sono il mio diletto.

144 Le tue testimonianze sono giuste in eterno; dammi intelletto ed io vivrò.

145 Io grido con tutto il cuore; rispondimi, o Eterno! Io osserverò i tuoi statuti.

146 Io t’invoco; salvami, e osserverò le tue testimonianze.

147 Io prevengo l’alba e grido; io spero nella tua parola.

148 Gli occhi miei prevengono lo vigilie della notte, per meditare la tua parola.

149 Ascolta la mia voce secondo la tua benignità; o Eterno, vivificami secondo la tua giustizia.

150 Si accostano a me quelli che van dietro alla scelleratezza; essi son lontani dalla tua legge.

151 Tu sei vicino, o Eterno, e tutti i tuoi comandamenti son verità.

152 Da lungo tempo so dalle tue testimonianze che tu le hai stabilite in eterno.

153 Considera la mia afflizione, e liberami; perché non ho dimenticato la tua legge.

154 Difendi tu la mia causa e riscattami; vivificami secondo la tua parola.

155 La salvezza è lungi dagli empi, perché non cercano i tuoi statuti.

156 Le tue compassioni son grandi, o Eterno; vivificami secondo i tuoi giudizi.

157 I miei persecutori e i miei avversari son molti, ma io non devìo dalle tue testimonianze.

158 Io ho veduto gli sleali e ne ho provato orrore; perché non osservano la tua parola.

159 Vedi come amo i tuoi precetti! O Eterno, vivificami secondo la tua benignità.

160 La somma della tua parola è verità; e tutti i giudizi della tua giustizia durano in eterno.

161 I principi m’hanno perseguitato senza ragione, ma il mio cuore ha timore delle tue parole.

162 Io mi rallegro della tua parola, come uno che trova grandi spoglie.

163 Io odio e abomino la menzogna, ma amo la tua legge.

164 Io ti lodo sette volte al giorno per i giudizi della tua giustizia.

165 Gran pace hanno quelli che amano la tua legge, e non c’è nulla che possa farli cadere.

166 Io ho sperato nella tua salvezza, o Eterno, e ho messo in pratica i tuoi comandamenti.

167 L’anima mia ha osservato le tue testimonianze, ed io le amo grandemente.

168 Io ho osservato i tuoi precetti e le tue testimonianze, perché tutte le mie vie ti stanno dinanzi.

169 Giunga il mio grido dinanzi a te, o Eterno; dammi intelletto secondo la tua parola.

170 Giunga la mia supplicazione in tua presenza; liberami secondo la tua parola.

171 Le mie labbra esprimeranno la tua lode, perché tu m’insegni i tuoi statuti.

172 La mia lingua celebrerà la tua parola, perché tutti i tuoi comandamenti sono giustizia.

173 La tua mano mi aiuti, perché ho scelto i tuoi precetti.

174 Io bramo la tua salvezza, o Eterno, e la tua legge è il mio diletto.

175 L’anima mia viva, ed essa ti loderà; e mi soccorrano i tuoi giudizi.

176 Io vo errando come pecora smarrita; cerca il tuo servitore, perché io non dimentico i tuoi comandamenti.

1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.

2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.

3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.

4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.

5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.

7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.

8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.

9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.

10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.

11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.

12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.

13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.

14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.

15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.

16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.

17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.

18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.

19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.

20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.

21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.

22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.

23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.

24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.

25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.

26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.

27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.

28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.

29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.

30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.

31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.

32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.

33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.

34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.

35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.

36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.

37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.

38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.

39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.

40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.

41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,

42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.

43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.

44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,

45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.

46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.

47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.

48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.

49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.

50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.

51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.

52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.

53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.

54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.

55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.

56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.

57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.

58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.

59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.

60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.

61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.

62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.

63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.

64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.

65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.

66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.

67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.

68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.

69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.

70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.

71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.

72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.

73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,

74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.

76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.

77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.

78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.

79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.

80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.

81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.

82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?

83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.

84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?

85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.

86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.

87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.

88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.

89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.

91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.

92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.

93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.

94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.

95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.

96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.

97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.

98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.

99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.

100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.

101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.

102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.

103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.

104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.

105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.

106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.

107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.

108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.

109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.

110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.

111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.

112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.

113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.

114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.

115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.

116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.

117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.

118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.

119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.

120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.

122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.

123 Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.

125 Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.

126 Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.

127 Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.

128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.

129 Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.

130 Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.

131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.

132 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.

133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.

134 Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.

135 Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.

136 Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.

137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.

138 Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.

139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.

140 Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.

141 Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.

142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.

143 Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.

144 Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.

145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.

146 K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.

147 Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.

148 Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.

149 Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.

150 Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.

152 Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.

153 Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.

154 Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.

155 Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.

156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.

157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.

158 Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.

159 Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.

160 Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.

161 Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.

162 Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.

163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.

164 Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.

165 Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.

166 Očekávám na spasení tvé, Hospodine,a přikázaní tvá vykonávám.

167 Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.

168 Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.

169 Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.

170 Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.

171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.

172 Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.

173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.

174 Toužím po spasení tvém, Hospodine,a zákon tvůj jest rozkoš má.

175 Živa bude duše má, a bude tě chváliti,a soudové tvoji budou mi na pomoc.

176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.