1 Salmo di Davide. Per far ricordare. O Eterno, non mi correggere nella tua ira, e non castigarmi nel tuo cruccio!

2 Poiché le tue saette si sono confitte in me, e la tua mano m’è calata addosso.

3 Non v’è nulla d’intatto nella mia carne a cagion della tua ira; non v’è requie per le mie ossa a cagion del mio peccato.

4 Poiché le mie iniquità sorpassano il mio capo; son come un grave carico, troppo pesante per me.

5 Le mie piaghe son fetide e purulenti per la mia follia.

6 Io son tutto curvo e abbattuto, vo attorno tuttodì vestito a bruno.

7 Poiché i miei fianchi son pieni d’infiammazione, e non v’è nulla d’intatto nella mia carne.

8 Son tutto fiacco e rotto; io ruggisco per il fremito del mio cuore.

9 Signore, ogni mio desiderio è nel tuo cospetto, e i miei sospiri non ti son nascosti.

10 Il mio cuore palpita, la mia forza mi lascia, ed anche la luce de’ miei occhi m’è venuta meno.

11 I miei amici, i miei compagni stan lontani dalla mia piaga, e i miei prossimi si fermano da lungi.

12 Quelli che cercan la mia vita mi tendono reti, e quelli che procurano il mio male proferiscon cose maligne e tutto il giorno meditano frodi.

13 Ma io, come un sordo, non odo: son come un muto che non apre la bocca.

14 Son come un uomo che non ascolta, e nella cui bocca non è replica di sorta.

15 Poiché, in te io spero, o Eterno; tu risponderai, o Signore, Iddio mio!

16 Io ho detto: Non si rallegrino di me; e quando il mio piè vacilla, non s’innalzino superbi contro a me.

17 Perché io sto per cadere, e il mio dolore è del continuo davanti a me.

18 Io confesso la mia iniquità, e sono angosciato per il mio peccato.

19 Ma quelli che senza motivo mi sono nemici sono forti, quelli che m’odiano a torto son moltiplicati.

20 Anche quelli che mi rendon male per bene sono miei avversari, perché seguo il bene.

21 O Eterno, non abbandonarmi; Dio mio, non allontanarti da me;

22 affrettati in mio aiuto, o Signore, mia salvezza!

1 Žalm Davidův k připomínání.

2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]