1 O Dio delle vendette, o Eterno, Iddio delle vendette, apparisci nel tuo fulgore!

2 Lèvati, o giudice della terra, rendi ai superbi la loro retribuzione!

3 Fino a quando gli empi, o Eterno, fino a quando gli empi trionferanno?

4 Si espandono in discorsi arroganti, si vantano tutti questi operatori d’iniquità.

5 Schiacciano il tuo popolo, o Eterno, e affliggono la tua eredità.

6 Uccidono la vedova e lo straniero, ammazzano gli orfani,

7 e dicono: L’Eterno non vede, l’Iddio di Giacobbe non ci fa attenzione.

8 Abbiate intendimento, voi gli stolti fra il popolo! E voi, pazzi, quando sarete savi?

9 Colui che ha piantato l’orecchio non udirà egli? Colui che ha formato l’occhio non vedrà egli?

10 Colui che castiga le nazioni non correggerà, egli che imparte all’uomo la conoscenza?

11 L’Eterno conosce i pensieri dell’uomo, sa che son vanità.

12 Beato l’uomo che tu correggi, o Eterno, ed ammaestri con la tua legge

13 per dargli requie dai giorni dell’avversità, finché la fossa sia scavata per l’empio.

14 Poiché l’Eterno non rigetterà il suo popolo, e non abbandonerà la sua eredità.

15 Poiché il giudizio tornerà conforme a giustizia, e tutti i diritti di cuore lo seguiranno.

16 Chi si leverà per me contro i malvagi? Chi si presenterà per me contro gli operatori d’iniquità?

17 Se l’Eterno non fosse stato il mio aiuto, a quest’ora l’anima mia abiterebbe il luogo del silenzio.

18 Quand’ho detto: Il mio piè vacilla, la tua benignità, o Eterno, m’ha sostenuto.

19 Quando sono stato in grandi pensieri dentro di me, le tue consolazioni han rallegrato l’anima mia.

20 Il trono della nequizia t’avrà egli per complice? esso, che ordisce oppressioni in nome della legge?

21 Essi si gettano assieme contro l’anima del giusto, e condannano il sangue innocente.

22 Ma l’Eterno è il mio alto ricetto, e il mio Dio è la ròcca in cui mi rifugio.

23 Egli farà ricader sovr’essi la loro propria iniquità, e li distruggerà mediante la loro propria malizia; ’Eterno, il nostro Dio, li distruggerà.

1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.