1 Da antwortete Eliphas von Theman und sprach:

2 Soll ein weiser Mann so aufgeblasene Worte reden und seinen Bauch so blähen mit leeren Reden?

3 Du verantwortest dich mit Worten, die nicht taugen, und dein Reden ist nichts nütze.

4 Du hast die Furcht fahren lassen und redest verächtlich vor Gott.

5 Denn deine Missetat lehrt deinen Mund also, und hast erwählt eine listige Zunge.

6 Dein Mund verdammt dich, und nicht ich; deine Lippen zeugen gegen dich.

7 Bist du der erste Mensch geboren? bist du vor allen Hügeln empfangen?

8 Hast du Gottes heimlichen Rat gehört und die Weisheit an dich gerissen?

9 Was weißt du, das wir nicht wissen? was verstehst du, das nicht bei uns sei?

10 Es sind Graue und Alte unter uns, die länger gelebt haben denn dein Vater.

11 Sollten Gottes Tröstungen so gering vor dir gelten und ein Wort, in Lindigkeit zu dir gesprochen?

12 Was nimmt dein Herz vor? was siehst du so stolz?

13 Was setzt sich dein Mut gegen Gott, daß du solche Reden aus deinem Munde lässest?

14 Was ist ein Mensch, daß er sollte rein sein, und daß er sollte gerecht sein, der von einem Weibe geboren ist?

15 Siehe, unter seinen Heiligen ist keiner ohne Tadel, und die im Himmel sind nicht rein vor ihm.

16 Wie viel weniger ein Mensch, der ein Greuel und schnöde ist, der Unrecht säuft wie Wasser.

17 Ich will dir's zeigen, höre mir zu, und ich will dir erzählen, was ich gesehen habe,

18 was die Weisen gesagt haben und ihren Vätern nicht verhohlen gewesen ist,

19 welchen allein das Land gegeben war, daß kein Fremder durch sie gehen durfte:

20 "Der Gottlose bebt sein Leben lang, und dem Tyrannen ist die Zahl seiner Jahre verborgen.

21 Was er hört, das schreckt ihn; und wenn's gleich Friede ist, fürchtet er sich, der Verderber komme,

22 glaubt nicht, daß er möge dem Unglück entrinnen, und versieht sich immer des Schwerts.

23 Er zieht hin und her nach Brot, und es dünkt ihn immer, die Zeit seines Unglücks sei vorhanden.

24 Angst und Not schrecken ihn und schlagen ihn nieder wie ein König mit seinem Heer.

25 Denn er hat seine Hand wider Gott gestreckt und sich wider den Allmächtigen gesträubt.

26 Er läuft mit dem Kopf an ihn und ficht halsstarrig wider ihn.

27 Er brüstet sich wie ein fetter Wanst und macht sich feist und dick.

28 Er wohnt in verstörten Städten, in Häusern, da man nicht bleiben darf, die auf einem Haufen liegen sollen.

29 Er wird nicht reich bleiben, und sein Gut wird nicht bestehen, und sein Glück wird sich nicht ausbreiten im Lande.

30 Unfall wird nicht von ihm lassen. Die Flamme wird seine Zweige verdorren, und er wird ihn durch den Odem seines Mundes wegnehmen.

31 Er wird nicht bestehen, denn er ist in seinem eiteln Dünkel betrogen; und eitel wird sein Lohn werden.

32 Er wird ein Ende nehmen vor der Zeit; und sein Zweig wird nicht grünen.

33 Er wird abgerissen werden wie eine unzeitige Traube vom Weinstock, und wie ein Ölbaum seine Blüte abwirft.

34 Denn der Heuchler Versammlung wird einsam bleiben; und das Feuer wird fressen die Hütten derer, die Geschenke nehmen.

35 Sie gehen schwanger mit Unglück und gebären Mühsal, und ihr Schoß bringt Trug."

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,

3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?

4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.

5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.

6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.

7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?

8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?

9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?

10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.

11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?

12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,

13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?

15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,

16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,

18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.

19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.

20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.

21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.

22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.

23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.

24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.

25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.

26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.

27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.

28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.

30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.

31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.

32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.

33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.

34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.

35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.