1 Mein Kind, wirst du Bürge für deinen Nächsten und hast deine Hand bei einem Fremden verhaftet,

2 so bist du verknüpft durch die Rede deines Mundes und gefangen mit den Reden deines Mundes.

3 So tue doch, mein Kind, also und errette dich, denn du bist deinem Nächsten in die Hände gekommen: eile, dränge und treibe deinen Nächsten.

4 Laß deine Augen nicht schlafen, noch deinen Augenlider schlummern.

5 Errette dich wie ein Reh von der Hand und wie eine Vogel aus der Hand des Voglers.

6 Gehe hin zur Ameise, du Fauler; siehe ihre Weise an und lerne!

7 Ob sie wohl keinen Fürsten noch Hauptmann noch Herrn hat,

8 bereitet sie doch ihr Brot im Sommer und sammelt ihre Speise in der Ernte.

9 Wie lange liegst du, Fauler? Wann willst du aufstehen von deinem Schlaf?

10 Ja, schlafe noch ein wenig, schlummere ein wenig, schlage die Hände ineinander ein wenig, daß du schlafest,

11 so wird dich die Armut übereilen wie ein Fußgänger und der Mangel wie ein gewappneter Mann.

12 Ein heilloser Mensch, ein schädlicher Mann geht mit verstelltem Munde,

13 winkt mit Augen, deutet mit Füßen, zeigt mit Fingern,

14 trachtet allezeit Böses und Verkehrtes in seinem Herzen und richtet Hader an.

15 Darum wird ihm plötzlich sein Verderben kommen, und er wird schnell zerbrochen werden, da keine Hilfe dasein wird.

16 Diese sechs Stücke haßt der HERR, und am siebenten hat er einen Greuel:

17 hohe Augen, falsche Zunge, Hände, die unschuldig Blut vergießen,

18 Herz, das mit böser Tücke umgeht, Füße, die behend sind, Schaden zu tun,

19 falscher Zeuge, der frech Lügen redet und wer Hader zwischen Brüdern anrichtet.

20 Mein Kind, bewahre die Gebote deines Vaters und laß nicht fahren das Gesetz deiner Mutter.

21 Binde sie zusammen auf dein Herz allewege und hänge sie an deinen Hals,

22 wenn du gehst, daß sie dich geleiten; wenn du dich legst, daß sie dich bewahren; wenn du aufwachst, daß sie zu dir sprechen.

23 Denn das Gebot ist eine Leuchte und das Gesetz ein Licht, und die Strafe der Zucht ist ein Weg des Lebens,

24 auf daß du bewahrt werdest vor dem bösen Weibe, vor der glatten Zunge der Fremden.

25 Laß dich ihre Schöne nicht gelüsten in deinem Herzen und verfange dich nicht an ihren Augenlidern.

26 Denn eine Hure bringt einen ums Brot; aber eines andern Weib fängt das edle Leben.

27 Kann auch jemand ein Feuer im Busen behalten, daß seine Kleider nicht brennen?

28 Wie sollte jemand auf Kohlen gehen, daß seine Füße nicht verbrannt würden?

29 Also gehet's dem, der zu seines Nächsten Weib geht; es bleibt keiner ungestraft, der sie berührt.

30 Es ist einem Diebe nicht so große Schmach, ob er stiehlt, seine Seele zu sättigen, weil ihn hungert;

31 und ob er ergriffen wird, gibt er's siebenfältig wieder und legt dar alles Gut in seinem Hause.

32 Aber wer mit einem Weibe die Ehe bricht, der ist ein Narr; der bringt sein Leben ins Verderben.

33 Dazu trifft ihn Plage und Schande, und seine Schande wird nicht ausgetilgt.

34 Denn der Grimm des Mannes eifert, und schont nicht zur Zeit der Rache

35 und sieht keine Person an, die da versöhne, und nimmt's nicht an, ob du viel schenken wolltest.

1 Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

3 Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

4 Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

5 Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

7 Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

8 Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

10 Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

11 V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

12 Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

13 Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

14 Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

15 A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

16 Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

17 Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

19 Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

20 Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

21 Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

22 Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

23 (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

24 Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

26 Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

27 Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

28 Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

29 Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

30 Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

31 Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

34 Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.