1 Danket dem HERRN und predigt seinen Namen; verkündigt sein Tun unter den Völkern!
2 Singet von ihm und lobet ihn; redet von allen seinen Wundern!
3 Rühmet seinen heiligen Namen; es freue sich das Herz derer, die den HERRN suchen!
4 Fraget nach dem HERRN und nach seiner Macht, suchet sein Antlitz allewege!
5 Gedenket seiner Wunderwerke, die er getan hat, seiner Wunder und der Gerichte seines Mundes,
6 ihr, der Same Abrahams, seines Knechtes, ihr Kinder Jakobs, seine Auserwählten!
7 Er ist der HERR, unser Gott; er richtet in aller Welt.
8 Er gedenkt ewiglich an seinen Bund, des Wortes, das er verheißen hat auf tausend Geschlechter,
9 den er gemacht hat mit Abraham, und des Eides mit Isaak;
10 und stellte es Jakob zu einem Rechte und Israel zum ewigen Bunde
11 und sprach: "Dir will ich das Land Kanaan geben, das Los eures Erbes,"
12 da sie wenig und gering waren und Fremdlinge darin.
13 Und sie zogen von Volk zu Volk, von einem Königreich zum andern Volk.
14 Er ließ keinen Menschen ihnen Schaden tun und strafte Könige um ihretwillen.
15 "Tastet meine Gesalbten nicht an und tut meinen Propheten kein Leid!"
16 Und er ließ Teuerung ins Land kommen und entzog allen Vorrat des Brots.
17 Er sandte einen Mann vor ihnen hin; Joseph ward zum Knecht verkauft.
18 Sie zwangen seine Füße in den Stock, sein Leib mußte in Eisen liegen,
19 bis daß sein Wort kam und die Rede des HERRN ihn durchläuterte.
20 Da sandte der König hin und ließ ihn losgeben; der HERR über Völker hieß ihn herauslassen.
21 Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus, zum Herrscher über alle seine Güter,
22 daß er seine Fürsten unterwiese nach seiner Weise und seine Ältesten Weisheit lehrte.
23 Und Israel zog nach Ägypten, und Jakob ward ein Fremdling im Lande Hams.
24 Und er ließ sein Volk sehr wachsen und machte sie mächtiger denn ihre Feinde.
25 Er verkehrte jener Herz, daß sie seinem Volk gram wurden und dachten, seine Knechte mit List zu dämpfen.
26 Er sandte seinen Knecht Mose, Aaron, den er erwählt hatte.
27 Dieselben taten seine Zeichen unter ihnen und seine Wunder im Lande Hams.
28 Er ließ Finsternis kommen und machte es finster; und sie waren nicht ungehorsam seinen Worten.
29 Er verwandelte ihre Wasser in Blut und tötete ihre Fische.
30 Ihr Land wimmelte Frösche heraus in den Kammern ihrer Könige.
31 Er sprach: da kam Ungeziefer, Stechmücken in all ihr Gebiet.
32 Er gab ihnen Hagel zum Regen, Feuerflammen in ihrem Lande
33 und schlug ihre Weinstöcke und Feigenbäume und zerbrach die Bäume in ihrem Gebiet.
34 Er sprach: da kamen Heuschrecken und Käfer ohne Zahl.
35 Und sie fraßen alles Gras in ihrem Lande und fraßen die Früchte auf ihrem Felde.
36 Er schlug alle Erstgeburt in Ägypten, alle Erstlinge ihrer Kraft.
37 Und er führte sie aus mit Silber und Gold; und war kein Gebrechlicher unter ihren Stämmen.
38 Ägypten ward froh, daß sie auszogen; denn ihre Furcht war auf sie gefallen.
39 Er breitete eine Wolke aus zur Decke und ein Feuer, des Nachts zu leuchten.
40 Sie baten: da ließ er Wachteln kommen; und er sättigte sie mit Himmelsbrot.
41 Er öffnete den Felsen: da floß Wasser heraus, daß Bäche liefen in der dürren Wüste.
42 Denn er gedachte an sein heiliges Wort, das er Abraham, seinem Knecht, hatte geredet.
43 Also führte er sein Volk in Freuden und seine Auserwählten in Wonne
44 und gab ihnen die Länder der Heiden, daß sie die Güter der Völker einnahmen,
45 auf daß sie halten sollten seine Rechte und sein Gesetze bewahren. Halleluja!
1 Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2 Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3 Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4 Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5 Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6 Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7 Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8 Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9 Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10 Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11 Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12 Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13 Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14 Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15 Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16 Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17 Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18 Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19 Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20 Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21 Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22 Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23 Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24 Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25 Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26 I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27 Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28 Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29 Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30 Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31 Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32 Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33 Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34 Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35 I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36 Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37 Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38 Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39 Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40 K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41 Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42 Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43 Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44 A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45 Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.