1 Eine Unterweisung Ethans, des Esrahiten.

2 Ich will singen von der Gnade des HERRN ewiglich und seine Wahrheit verkündigen mit meinem Munde für und für

3 und sage also: Daß eine ewige Gnade wird aufgehen, und du wirst deine Wahrheit treulich halten im Himmel.

4 "Ich habe einen Bund gemacht mit meinem Auserwählten; ich habe David, meinem Knechte, geschworen:

5 Ich will deinen Samen bestätigen ewiglich und deinen Stuhl bauen für und für." (Sela.)

6 Und die Himmel werden, HERR, deine Wunder preisen und deine Wahrheit in der Gemeinde der Heiligen.

7 Denn wer mag in den Wolken dem HERRN gleich gelten, und gleich sein unter den Kindern Gottes dem HERRN?

8 Gott ist sehr mächtig in der Versammlung der Heiligen und wunderbar über alle, die um ihn sind.

9 HERR, Gott Zebaoth, wer ist wie du ein mächtiger Gott? Und deine Wahrheit ist um dich her.

10 Du herrschest über das ungestüme Meer; du stillest seine Wellen, wenn sie sich erheben.

11 Du schlägst Rahab zu Tod; du zerstreust deine Feinde mit deinem starken Arm.

12 Himmel und Erde ist dein; du hast gegründet den Erdboden und was darinnen ist.

13 Mitternacht und Mittag hast du geschaffen; Thabor und Hermon jauchzen in deinem Namen.

14 Du hast einen gewaltigen Arm; stark ist deine Hand, und hoch ist deine Rechte.

15 Gerechtigkeit und Gericht ist deines Stuhles Festung; Gnade und Wahrheit sind vor deinem Angesicht.

16 Wohl dem Volk, das jauchzen kann! HERR, sie werden im Licht deines Antlitzes wandeln;

17 sie werden über deinen Namen täglich fröhlich sein und in deiner Gerechtigkeit herrlich sein.

18 Denn du bist der Ruhm ihrer Stärke, und durch dein Gnade wirst du unser Horn erhöhen.

19 Denn des HERRN ist unser Schild, und des Heiligen in Israel ist unser König.

20 Dazumal redetest du im Gesicht zu deinem Heiligen und sprachst: "Ich habe einen Helden erweckt, der helfen soll; ich habe erhöht einen Auserwählten aus dem Volk.

21 Ich habe gefunden meinen Knecht David; ich habe ihn gesalbt mit meinem heiligen Öl.

22 Meine Hand soll ihn erhalten und mein Arm soll ihn stärken.

23 Die Feinde sollen ihn nicht überwältigen, und die Ungerechten sollen ihn nicht dämpfen;

24 sondern ich will seine Widersacher schlagen vor ihm her, und die ihn hassen, will ich plagen;

25 aber meine Wahrheit und Gnade soll bei ihm sein, und sein Horn soll in meinem Namen erhoben werden.

26 Ich will seine Hand über das Meer stellen und seine Rechte über die Wasser.

27 Er wird mich nennen also: Du bist mein Vater, mein Gott und Hort, der mir hilft.

28 Und ich will ihn zum ersten Sohn machen, allerhöchst unter den Königen auf Erden.

29 Ich will ihm ewiglich bewahren meine Gnade, und mein Bund soll ihm fest bleiben.

30 Ich will ihm ewiglich Samen geben und seinen Stuhl, solange der Himmel währt, erhalten.

31 Wo aber seine Kinder mein Gesetz verlassen und in meinen Rechten nicht wandeln,

32 so sie meine Ordnungen entheiligen und meine Gebote nicht halten,

33 so will ich ihre Sünde mit der Rute heimsuchen und ihre Missetat mit Plagen;

34 aber meine Gnade will ich nicht von ihm wenden und meine Wahrheit nicht lassen trügen.

35 Ich will meinen Bund nicht entheiligen, und nicht ändern, was aus meinem Munde gegangen ist.

36 Ich habe einmal geschworen bei meiner Heiligkeit, ich will David nicht lügen:

37 Sein Same soll ewig sein und sein Stuhl vor mir wie die Sonne;

38 wie der Mond soll er ewiglich erhalten sein, und gleich wie der Zeuge in den Wolken gewiß sein." (Sela.)

39 Aber nun verstößest du und verwirfst und zürnest mit deinem Gesalbten.

40 Du zerstörst den Bund deines Knechtes und trittst sein Krone zu Boden.

41 Du zerreißest alle seine Mauern und lässest seine Festen zerbrechen.

42 Es berauben ihn alle, die vorübergehen; er ist seinen Nachbarn ein Spott geworden.

43 Du erhöhest die Rechte seiner Widersacher und erfreuest alle seine Feinde.

44 Auch hast du die Kraft seines Schwertes weggenommen und lässest ihn nicht siegen im Streit.

45 Du zerstörst seine Reinigkeit und wirfst seinen Stuhl zu Boden.

46 Du verkürzest die Zeit seiner Jugend und bedeckest ihn mit Hohn. (Sela.)

47 HERR, wie lange willst du dich so gar verbergen und deinen Grimm wie Feuer brennen lassen?

48 Gedenke, wie kurz mein Leben ist. Warum willst du alle Menschen umsonst geschaffen haben?

49 Wo ist jemand, der da lebt und den Tod nicht sähe? der seine Seele errette aus des Todes Hand? (Sela.)

50 HERR, wo ist deine vorige Gnade, die du David geschworen hast in deiner Wahrheit?

51 Gedenke, HERR, an die Schmach deiner Knechte, die ich trage in meinem Schoß von so vielen Völkern allen,

52 mit der, HERR, deine Feinde schmähen, mit der sie schmähen die Fußtapfen deines Gesalbten.

53 Gelobt sei der HERR ewiglich! Amen, amen.

1 Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.

2 O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.

3 Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:

4 Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,

5 Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.

6 Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.

7 Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?

8 Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.

9 Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

10 Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.

11 Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.

12 Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.

13 Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.

14 Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.

15 Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.

16 Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.

17 Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

18 Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.

19 Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

20 Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

21 Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

22 A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

23 Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

24 Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

25 Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

26 A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

27 On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

28 Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

29 Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

30 Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

31 Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

32 Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

33 Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

34 Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

35 Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

36 Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

37 Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

38 Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

39 Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

40 Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

41 Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

42 Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

43 Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

44 Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

45 Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

46 Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

47 Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

48 Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

49 Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

50 Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

51 Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,

52 Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]