1 Die Entwürfe des Herzens sind des Menschen Sache; aber die Rede des Mundes kommt vom HERRN.
2 Alle Wege des Menschen sind rein in seinen Augen; aber der HERR prüft die Geister.
3 Befiehl dem HERRN deine Werke, so kommen deine Pläne zustande.
4 Alles hat der HERR zu seinem bestimmten Zweck gemacht, sogar den Gottlosen für den bösen Tag.
5 Alle stolzen Herzen sind dem HERRN ein Greuel; die Hand darauf! sie bleiben nicht ungestraft.
6 Durch Gnade und Wahrheit wird Schuld gesühnt, und durch die Furcht des HERRN weicht man vom Bösen.
7 Wenn jemandes Wege dem HERRN wohlgefallen, so macht er auch seine Feinde mit ihm zufrieden.
8 Besser wenig mit Gerechtigkeit, als ein großes Einkommen mit Unrecht.
9 Des Menschen Herz denkt sich einen Weg aus; aber der HERR lenkt seine Schritte.
10 Weissagung ist auf den Lippen des Königs; beim Rechtsprechen verfehlt sich sein Mund nicht.
11 Gesetzliches Maß und Gewicht kommen vom HERRN; alle Gewichtsteine im Beutel sind sein Werk.
12 Freveltaten sind den Königen ein Greuel; denn durch Gerechtigkeit wird ein Thron befestigt.
13 Gerechte Lippen gefallen den Königen wohl, und wer aufrichtig redet, macht sich beliebt.
14 Des Königs Zorn ist ein Todesengel; aber ein weiser Mann versöhnt ihn.
15 Im Leuchten des königlichen Angesichts ist Leben, und seine Gunst ist wie eine Wolke des Spätregens.
16 Wieviel besser ist's, Weisheit zu erwerben als Gold, und Verstand zu erwerben ist begehrenswerter als Silber!
17 Die Bahn der Redlichen bleibt vom Bösen fern; denn wer seine Seele hütet, gibt acht auf seinen Weg.
18 Vor dem Zusammenbruch wird man stolz, und Hochmut kommt vor dem Fall.
19 Besser demütig sein mit dem Geringen, als Beute teilen mit den Stolzen.
20 Wer auf das Wort achtet, findet Glück; und wohl dem, der auf den HERRN vertraut!
21 Wer weisen Herzens ist, wird verständig genannt; und Süßigkeit der Lippen verstärkt die Belehrung.
22 Wer Klugheit besitzt, hat eine Quelle des Lebens; aber mit ihrer Dummheit strafen sich die Narren selbst.
23 Wer weisen Herzens ist, spricht vernünftig und mehrt auf seinen Lippen die Belehrung.
24 Freundliche Reden sind wie Honigseim, süß der Seele und heilsam dem Gebein.
25 Ein Weg mag dem Menschen richtig erscheinen, und schließlich ist es doch der Weg zum Tod.
26 Die Seele des Arbeiters läßt es sich sauer werden; denn sein Hunger treibt ihn an.
27 Ein Nichtsnutz gräbt Unglücksgruben, und auf seinen Lippen brennt es wie Feuer.
28 Ein verdrehter Mann richtet Hader an, und ein Ohrenbläser trennt vertraute Freunde.
29 Ein frecher Mensch überredet seinen Nächsten und führt ihn einen Weg, der nicht gut ist.
30 Wer die Augen verschließt, denkt verkehrt; wer die Lippen zukneift, hat Böses vollbracht.
31 Graue Haare sind eine Krone der Ehren; sie wird gefunden auf dem Wege der Gerechtigkeit.
32 Besser ein Langmütiger als ein Starker, und wer sich selbst beherrscht, als wer Städte gewinnt.
33 Im Busen des Gewandes wird das Los geworfen; aber vom HERRN kommt jeder Entscheid.
1 Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2 Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3 Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4 Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5 Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6 Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7 Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8 Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9 Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10 Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11 Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12 Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13 Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14 Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15 V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16 Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17 Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18 Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19 Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20 Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21 Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22 Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23 Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24 Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25 Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26 Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27 Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28 Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29 Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30 Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31 Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32 Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33 Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.