1 Worte Agurs, des Sohnes Jakes, der Ausspruch, das Manneswort an Itiel, an Itiel und Ukal, nämlich:

2 Ich bin unvernünftiger als irgend ein Mann und habe keinen Menschenverstand.

3 Ich habe keine Weisheit gelernt, daß ich die Erkenntnis des Heiligen besäße.

4 Wer stieg zum Himmel empor und fuhr herab? Wer faßte den Wind in seine Fäuste? Wer band die Wasser in ein Kleid? Wer bestimmte alle Enden der Erde? Wie heißt er und wie heißt sein Sohn? Weißt du das?

5 Alle Reden Gottes sind geläutert; er ist ein Schild denen, die ihm vertrauen.

6 Tue nichts zu seinen Worten hinzu, daß er dich nicht strafe und du als Lügner erfunden werdest!

7 Zweierlei erbitte ich mir von dir; das wollest du mir nicht versagen, ehe denn ich sterbe:

8 Falschheit und Lügenwort entferne von mir; Armut und Reichtum gib mir nicht, nähre mich mit dem mir beschiedenen Brot,

9 damit ich nicht aus Übersättigung dich verleugne und sage: »Wer ist der HERR?« daß ich aber auch nicht aus lauter Armut stehle und mich am Namen meines Gottes vergreife.

10 Verleumde keinen Knecht bei seinem Herrn, damit er dir nicht fluche und du dich versündigest!

11 Es gibt ein Geschlecht, das seinen Vater verflucht und seine Mutter nicht segnet;

12 ein Geschlecht, das rein ist in seinen eigenen Augen und doch von seinem Kot nicht gewaschen ist;

13 ein Geschlecht mit was für hohen Augen und erhabenen Augenwimpern!

14 ein Geschlecht, dessen Zähne Schwerter und dessen Gebisse Messer sind, um die Elenden aus dem Lande wegzufressen und die Armen aus der Mitte der Menschen.

15 Der Blutegel hat zwei Töchter: »Gib her, gib her!« Drei Dinge werden nimmer satt, vier sagen nie: »Es ist genug!«:

16 das Totenreich, der verschlossene Mutterleib, die Erde, die des Wassers nicht satt wird, und das Feuer, das nie spricht: »Es ist genug!«

17 Ein Auge, das den Vater verspottet, und verachtet, der Mutter zu gehorchen, das müssen die Raben am Bache aushacken und die jungen Adler fressen!

18 Drei Dinge sind mir zu wunderbar, ja vier begreife ich nicht:

19 des Adlers Weg am Himmel, der Schlange Weg auf einem Felsen, des Schiffes Weg mitten im Meer und des Mannes Weg bei einem Mädchen.

20 Ebenso unbegreiflich ist mir der Weg einer Ehebrecherin; sie ißt und wischt ihr Maul und spricht: »Ich habe nichts Böses getan!«

21 Unter drei Dingen zittert ein Land und unter vieren ist es ihm unerträglich:

22 unter einem Knecht, wenn er zur Herrschaft kommt; unter einem Nichtswürdigen, wenn er genug zu essen kriegt;

23 unter einer Verhaßten, wenn sie zur Frau genommen wird; und unter einer Magd, wenn sie ihre Herrin beerbt.

24 Diese vier sind die Kleinsten im Lande und doch klüger denn die Weisen:

25 die Ameisen, kein starkes Volk, aber sie sammeln im Sommer ihre Speise;

26 die Klippdachsen, kein mächtiges Volk, aber sie legen in Felsspalten ihre Wohnung an;

27 die Heuschrecken haben keinen König und ziehen doch ganz geordnet aus;

28 die Eidechse kannst du mit den Händen fangen, und sie findet sich doch in den Palästen der Könige.

29 Diese drei haben einen schönen Gang, und vier schreiten stattlich einher:

30 Der Löwe, der stärkste unter den Tieren, kehrt vor niemand um;

31 das lendengegürtete Roß, der Bock, und ein König, der mit seinem Heerbann zieht.

32 Bist du närrisch gewesen und stolz und hast Pläne gemacht, so lege die Hand auf den Mund!

33 Denn drückt man die Milch, so gibt es Butter, und drückt man die Nase, so gibt es Blut, und drückt man auf den Zorn, so gibt es Streit.

1 Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.

2 Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

3 Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

4 Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

5 Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

6 Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

7 Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

8 Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

9 Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

10 Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

11 Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

12 Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

13 Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.

14 Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.

15 Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:

16 Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.

17 Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.

18 Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:

19 Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.

20 Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.

21 Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:

22 Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;

23 Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.

24 Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:

25 Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;

26 Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;

27 Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;

28 Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.

29 Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:

30 Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;

31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.

32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.

33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.