1 Depois disto partiu Jesus para o outro lado do mar da Galileia, que é o de Tiberíades.2 E grande multidão o seguia, porque via os sinais que operava sobre os enfermos.3 E Jesus subiu ao monte, e assentou-se ali com os seus discípulos.4 E a páscoa, a festa dos judeus, estava próxima.5 Então Jesus, levantando os olhos, e vendo que uma grande multidão vinha ter com ele, disse a Filipe: Onde compraremos pão, para estes comerem?6 Mas dizia isto para o experimentar; porque ele bem sabia o que havia de fazer.7 Filipe respondeu-lhe: Duzentos dinheiros de pão não lhes bastarão, para que cada um deles tome um pouco.8 E um dos seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro, disse-lhe:9 Está aqui um rapaz que tem cinco pães de cevada e dois peixinhos; mas que é isto para tantos?10 E disse Jesus: Mandai assentar os homens. E havia muita relva naquele lugar. Assentaram-se, pois, os homens em número de quase cinco mil.11 E Jesus tomou os pães e, havendo dado graças, repartiu-os pelos discípulos, e os discípulos pelos que estavam assentados; e igualmente também dos peixes, quanto eles queriam.12 E, quando estavam saciados, disse aos seus discípulos: Recolhei os pedaços que sobejaram, para que nada se perca.13 Recolheram-nos, pois, e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobejaram aos que haviam comido.14 Vendo, pois, aqueles homens o milagre que Jesus tinha feito, diziam: Este é verdadeiramente o Profeta que devia vir ao mundo.15 Sabendo, pois, Jesus que haviam de vir arrebatá-lo, para o fazerem rei, tornou a retirar-se, ele só, para o monte.16 E, quando veio a tarde, os seus discípulos desceram para o mar.17 E, entrando no barco, atravessaram o mar em direção a Cafarnaum; e era já escuro, e ainda Jesus não tinha vindo a eles.18 E o mar se levantou, porque um grande vento assoprava.19 E, tendo navegado uns vinte e cinco ou trinta estádios, viram a Jesus, andando sobre o mar e aproximando-se do barco; e temeram.20 Mas ele lhes disse: Sou eu, não temais.21 Então eles de boa mente o receberam no barco; e logo o barco chegou à terra para onde iam.22 No dia seguinte, a multidão que estava do outro lado do mar, vendo que não havia ali mais do que um barquinho, a não ser aquele no qual os seus discípulos haviam entrado, e que Jesus não entrara com os seus discípulos naquele barquinho, mas que os seus discípulos tinham ido sozinhos23 (Contudo, outros barquinhos tinham chegado de Tiberíades, perto do lugar onde comeram o pão, havendo o Senhor dado graças).24 Vendo, pois, a multidão que Jesus não estava ali nem os seus discípulos, entraram eles também nos barcos, e foram a Cafarnaum, em busca de Jesus.25 E, achando-o no outro lado do mar, disseram-lhe: Rabi, quando chegaste aqui?26 Jesus respondeu-lhes, e disse: Na verdade, na verdade vos digo que me buscais, não pelos sinais que vistes, mas porque comestes do pão e vos saciastes.27 Trabalhai, não pela comida que perece, mas pela comida que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do homem vos dará; porque a este o Pai, Deus, o selou.28 Disseram-lhe, pois: Que faremos para executarmos as obras de Deus?29 Jesus respondeu, e disse-lhes: A obra de Deus é esta: Que creiais naquele que ele enviou.30 Disseram-lhe, pois: Que sinal, pois, fazes tu, para que o vejamos, e creiamos em ti? Que operas tu?31 Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: Deu-lhes a comer o pão do céu.32 Disse-lhes, pois, Jesus: Na verdade, na verdade vos digo: Moisés não vos deu o pão do céu; mas meu Pai vos dá o verdadeiro pão do céu.33 Porque o pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo.34 Disseram-lhe, pois: Senhor, dá-nos sempre desse pão.35 E Jesus lhes disse: Eu sou o pão da vida; aquele que vem a mim não terá fome, e quem crê em mim nunca terá sede.36 Mas já vos disse que também vós me vistes, e contudo não credes.37 Todo o que o Pai me dá virá a mim; e o que vem a mim de maneira nenhuma o lançarei fora.38 Porque eu desci do céu, não para fazer a minha vontade, mas a vontade daquele que me enviou.39 E a vontade do Pai que me enviou é esta: Que nenhum de todos aqueles que me deu, eu perca, mas que o ressuscite no último dia.40 Porquanto a vontade daquele que me enviou é esta: Que todo aquele que vê o Filho, e crê nele, tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.41 Murmuravam, pois, dele os judeus, porque dissera: Eu sou o pão que desceu do céu.42 E diziam: Não é este Jesus, o filho de José, cujo pai e mãe nós conhecemos? Como, pois, diz ele: Desci do céu?43 Respondeu, pois, Jesus, e disse-lhes: Não murmureis entre vós.44 Ninguém pode vir a mim, se o Pai que me enviou o não trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.45 Está escrito nos profetas: E serão todos ensinados por Deus. Portanto, todo aquele que do Pai ouviu e aprendeu vem a mim.46 Não que alguém visse ao Pai, a não ser aquele que é de Deus; este tem visto ao Pai.47 Na verdade, na verdade vos digo que aquele que crê em mim tem a vida eterna.48 Eu sou o pão da vida.49 Vossos pais comeram o maná no deserto, e morreram.50 Este é o pão que desce do céu, para que o que dele comer não morra.51 Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se alguém comer deste pão, viverá para sempre; e o pão que eu der é a minha carne, que eu darei pela vida do mundo.52 Disputavam, pois, os judeus entre si, dizendo: Como nos pode dar este a sua carne a comer?53 Jesus, pois, lhes disse: Na verdade, na verdade vos digo que, se não comerdes a carne do Filho do homem, e não beberdes o seu sangue, não tereis vida em vós mesmos.54 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna, e eu o ressuscitarei no último dia.55 Porque a minha carne verdadeiramente é comida, e o meu sangue verdadeiramente é bebida.56 Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim e eu nele.57 Assim como o Pai, que vive, me enviou, e eu vivo pelo Pai, assim, quem de mim se alimenta, também viverá por mim.58 Este é o pão que desceu do céu; não como de vossos pais, que comeram o maná e morreram; quem comer este pão viverá para sempre.59 Ele disse estas coisas na sinagoga, ensinando em Cafarnaum.60 Muitos, pois, dos seus discípulos, ouvindo isto, disseram: Duro é este discurso; quem o pode ouvir?61 Sabendo, pois, Jesus em si mesmo que os seus discípulos murmuravam disto, disse-lhes: Isto escandaliza-vos?62 Que seria, pois, se vísseis subir o Filho do homem para onde primeiro estava?63 O espírito é o que vivifica, a carne para nada aproveita; as palavras que eu vos digo são espírito e vida.64 Mas há alguns de vós que não creem. Porque bem sabia Jesus, desde o princípio, quem eram os que não criam, e quem era o que o havia de entregar.65 E dizia: Por isso eu vos disse que ninguém pode vir a mim, se por meu Pai não lhe for concedido.66 Desde então muitos dos seus discípulos tornaram para trás, e já não andavam com ele.67 Então disse Jesus aos doze: Quereis vós também retirar-vos?68 Respondeu-lhe, pois, Simão Pedro: Senhor, para quem iremos nós? Tu tens as palavras da vida eterna.69 E nós temos crido e conhecido que tu és o Cristo, o Filho do Deus vivente.70 Respondeu-lhe Jesus: Não vos escolhi a vós os doze? E um de vós é um diabo.71 E isto dizia ele de Judas Iscariotes, filho de Simão; porque este o havia de entregar, sendo um dos doze.

1 Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.2 A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.3 I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.4 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.5 Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?6 (Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)7 Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.8 Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:9 Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?10 I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.11 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.12 A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.13 I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.14 Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.15 Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.16 Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.17 A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.18 Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.19 A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.20 On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.21 I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.22 Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,23 (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)24 Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.25 A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?26 Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.27 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.28 Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?29 Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.30 I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?31 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.32 Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.33 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.34 A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.35 I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.36 Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.37 Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.38 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.39 Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.40 A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.41 I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.42 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?43 Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.44 Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.45 Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.46 Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.47 Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.48 Jáť jsem ten chléb života.49 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.50 Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.51 Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.52 Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?53 I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.54 Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.55 Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.57 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.58 Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.59 Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.60 Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?61 Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?62 Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?63 Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.64 Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.65 I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.66 A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.67 Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?68 I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.69 A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.70 Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.71 A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.