1 I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.2 A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.3 I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?4 A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.5 A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?6 I nemohli jemu na to odpovědíti.7 Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:8 Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.9 A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.10 Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.11 Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.12 Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.13 Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,14 A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.15 I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.16 On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.17 I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.18 I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.19 A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.20 A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.21 I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.22 I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.23 Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.24 Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.25 Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:26 Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.27 A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.28 Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?29 Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,30 Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.31 Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?32 Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.33 Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.34 Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?35 Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

1 Jesus entrou num sábado em casa de um fariseu notável, para uma refeição; eles o observavam.2 Havia ali um homem hidrópico.3 Jesus dirigiu-se aos doutores da lei e aos fariseus: É permitido ou não fazer curas no dia de sábado?4 Eles nada disseram. Então Jesus, tomando o homem pela mão, curou-o e despediu-o.5 Depois, dirigindo-se a eles, disse: Qual de vós que, se lhe cair o jumento ou o boi num poço, não o tira imediatamente, mesmo em dia de sábado?6 A isto nada lhe podiam replicar.7 Observando também como os convivas escolhiam os primeiros lugares, propôs-lhes a seguinte parábola:8 Quando fores convidado às bodas, não te sentes no primeiro lugar, pois pode ser que seja convidada outra pessoa de mais consideração do que tu,9 e vindo o que te convidou, te diga: Cede o lugar a este. Terias então a confusão de dever ocupar o último lugar.10 Mas, quando fores convidado, vai tomar o último lugar, para que, quando vier o que te convidou, te diga: Amigo, passa mais para cima. Então serás honrado na presença de todos os convivas.11 Porque todo aquele que se exaltar será humilhado, e todo aquele que se humilhar será exaltado.12 Dizia igualmente ao que o tinha convidado: Quando deres alguma ceia, não convides os teus amigos, nem teus irmãos, nem os parentes, nem os vizinhos ricos. Porque, por sua vez, eles te convidarão e assim te retribuirão.13 Mas, quando deres uma ceia, convida os pobres, os aleijados, os coxos e os cegos.14 Serás feliz porque eles não têm com que te retribuir, mas ser-te-á retribuído na ressurreição dos justos.15 A estas palavras, disse a Jesus um dos convidados: Feliz daquele que se sentar à mesa no Reino de Deus!16 Respondeu-lhe Jesus: Um homem deu uma grande ceia e convidou muitas pessoas.17 E à hora da ceia, enviou seu servo para dizer aos convidados: Vinde, tudo já está preparado.18 Mas todos, um a um, começaram a escusar-se. Disse-lhe o primeiro: Comprei um terreno e preciso sair para vê-lo; rogo-te me dês por escusado.19 Disse outro: Comprei cinco juntas de bois e vou experimentá-las; rogo-te me dês por escusado.20 Disse também um outro: Casei-me e por isso não posso ir.21 Voltou o servo e referiu isto a seu senhor. Então, irado, o pai de família disse a seu servo: Sai, sem demora, pelas praças e pelas ruas da cidade e introduz aqui os pobres, os aleijados, os cegos e os coxos.22 Disse o servo: Senhor, está feito como ordenaste e ainda há lugar.23 O senhor ordenou: Sai pelos caminhos e atalhos e obriga todos a entrar, para que se encha a minha casa.24 Pois vos digo: nenhum daqueles homens, que foram convidados, provará a minha ceia.25 Muito povo acompanhava Jesus. Voltando-se, disse-lhes:26 Se alguém vem a mim e não odeia seu pai, sua mãe, sua mulher, seus filhos, seus irmãos, suas irmãs e até a sua própria vida, não pode ser meu discípulo.27 E quem não carrega a sua cruz e me segue, não pode ser meu discípulo.28 Quem de vós, querendo fazer uma construção, antes não se senta para calcular os gastos que são necessários, a fim de ver se tem com que acabá-la?29 Para que, depois que tiver lançado os alicerces e não puder acabá-la, todos os que o virem não comecem a zombar dele,30 dizendo: Este homem principiou a edificar, mas não pode terminar.31 Ou qual é o rei que, estando para guerrear com outro rei, não se senta primeiro para considerar se com dez mil homens poderá enfrentar o que vem contra ele com vinte mil?32 De outra maneira, quando o outro ainda está longe, envia-lhe embaixadores para tratar da paz.33 Assim, pois, qualquer um de vós que não renuncia a tudo o que possui não pode ser meu discípulo.34 O sal é uma coisa boa, mas se ele perder o seu sabor, com que o recuperará?35 Não servirá nem para a terra nem para adubo, mas lançar-se-á fora. O que tem ouvidos para ouvir, ouça!