1 Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.2 Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.3 Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.4 Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

1 (122:1) Песнь восхождения. К Тебе возвожу очи мои, Живущий на небесах!2 (122:2) Вот, как очи рабов [обращены] на руку господ их, как очи рабы – на руку госпожи ее, так очи наши – к Господу, Богу нашему, доколе Он помилует нас.3 (122:3) Помилуй нас, Господи, помилуй нас, ибо довольно мы насыщены презрением;4 (122:4) довольно насыщена душа наша поношением от надменных и уничижением от гордых.