1 Pro předního zpěváka za doprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův.

2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi.

3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem.

4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá,

5 ty, kdo říkají: "Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?"

6 "Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu," praví Hospodin, "daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí."

7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené.

8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; [ (Psalms 12:9) kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost. ]