1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

1 Psaume d'Asaph Le [Dieu] Fort, le Dieu, l'Eternel a parlé, et il a appelé toute la terre, depuis le soleil levant jusques au soleil couchant.2 Dieu a fait luire sa splendeur de Sion, qui est d'une beauté parfaite.3 Notre Dieu viendra, il ne se taira point : il y aura devant lui un feu dévorant, et tout autour de lui une grosse tempête.4 Il appellera les cieux d'en haut, et la terre, pour juger son peuple, [en disant] :5 Assemblez-moi mes bien-aimés qui ont traité alliance avec moi sur le sacrifice.6 Les cieux aussi annonceront sa justice : parce que Dieu est le juge; Sélah.7 Ecoute, ô mon peuple, et je parlerai; [entends], Israël, et je te sommerai; je suis Dieu, ton Dieu, moi.8 Je ne te reprendrai point pour tes sacrifices, ni pour tes holocaustes, qui ont été continuellement devant moi.9 Je ne prendrai point de veau de ta maison, ni de boucs de tes parcs.10 Car toute bête de la forêt est à moi, [et] les bêtes aussi qui paissent en mille montagnes.11 Je connais tous les oiseaux des montagnes; et toute sorte de bêtes des champs est à mon commandement.12 Si j'avais faim, je ne t'en dirais rien; car la terre habitable est à moi, et tout ce qui est en elle.13 Mangerais-je la chair des gros taureaux? et boirais-je le sang des boucs?14 Sacrifie louange à Dieu, et rends tes vœux au Souverain.15 Et invoque-moi au jour de ta détresse, je t'en tirerai hors, et tu me glorifieras.16 Mais Dieu a dit au méchant : qu'as-tu que faire de réciter mes statuts, et de prendre mon alliance en ta bouche;17 Vu que tu hais la correction, et que tu as jeté mes paroles derrière toi?18 Si tu vois un larron, tu cours avec lui; et ta portion est avec les adultères.19 Tu lâches ta bouche au mal, et par ta langue tu trames la fraude;20 Tu t'assieds [et] parles contre ton frère, [et] tu couvres d'opprobre le fils de ta mère.21 Tu as fait ces choses-là, et je m'en suis tu; [et] tu as estimé que véritablement je fusse comme toi; [mais] je t'en reprendrai, et je déduirai [le tout] par ordre en ta présence.22 Entendez cela maintenant, vous qui oubliez Dieu; de peur que je ne vous ravisse, et qu'il n'y ait personne qui vous délivre.23 Celui qui sacrifie la louange me glorifiera; et à celui qui prend garde à sa voie, je montrerai la délivrance de Dieu.