1 Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.2 Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.3 Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.4 Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?5 Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.6 Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.7 Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.8 Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.9 Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.10 Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.11 Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.12 Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.13 Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.14 Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.15 Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;16 Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.17 Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.18 Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.19 Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.20 Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.21 Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.22 Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.23 Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.24 Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.25 Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.26 Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.27 Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

1 Não te gabes do dia de amanhã porque não sabes o que ele poderá engendrar.2 Que seja outro que te louve, não a tua própria boca; um estranho, não teus próprios lábios.3 Pesada é a pedra, pesada a areia, mais pesada ainda é a cólera de um tolo.4 Crueldade do furor, ímpetos da cólera: mas quem pode suportar o ciúme?5 Melhor é a correção manifesta do que uma amizade fingida.6 As feridas do amigo são provas de lealdade, mas os beijos do que odeia são abundantes.7 Saciado o apetite, calca aos pés o favo de mel; para o faminto tudo o que é amargo parece doce.8 Um pássaro que anda longe do seu ninho: tal é o homem que vive longe da sua terra.9 Azeite e incenso alegram o coração: a bondade de um amigo consola a alma.10 Não abandones teu amigo, o amigo de teu pai; não vás à casa do teu irmão em dia de aflição. Vale mais um vizinho que está perto, que um irmão distante.11 Sê sábio, meu filho, alegrarás meu coração e eu poderei responder ao que me ultrajar.12 O homem prudente percebe o mal e se põe a salvo; os imprudentes passam adiante e agüentam o peso.13 Toma a sua veste, porque ficou fiador de outrem, exige o penhor que deve aos estrangeiros.14 Quem, desde o amanhecer, louva seu vizinho em alta voz é censurado de o ter amaldiçoado.15 Goteira que cai de contínuo em dia de chuva e mulher litigiosa, tudo é a mesma coisa.16 Querer retê-la, é reter o vento, ou pegar azeite com a mão.17 O ferro com o ferro se aguça; o homem aguça o homem.18 Quem trata de sua figueira, comerá seu fruto; quem cuida do seu senhor, será honrado.19 Como o reflexo do rosto na água, assim é o coração do homem para o homem.20 A morada dos mortos e o abismo nunca se enchem; assim os olhos do homem são insaciáveis.21 Há um crisol para a prata, um forno para o ouro; assim o homem {é provado} pela sua reputação.22 Ainda que pisasses o insensato num triturador, entre os grãos, com um pilão, sua loucura não se separaria dele.23 Certifica-te bem do estado do teu gado miúdo; atende aos teus rebanhos,24 porque a riqueza não é eterna e a coroa não permanece de geração em geração.25 Quando se abre o prado, quando brotam as ervas, uma vez recolhido o feno das montanhas,26 tens ainda cordeiros para te vestir e bodes para pagares um campo,27 leite de cabra suficiente para teu sustento, para o sustento de tua casa e a manutenção das tuas servas.